[Unboxing] UleFone Power Armor 13: Extrémní zjevení stahující kalhoty

Hmm… UleFone Power Armor 13… Mám rád věci, které vydrží i hrubší zacházení. Ne proto, že bych se k věcem choval hulvátsky, ale protože snad každému jednou za čas něco upadne, s něčím omylem praští či hodí do vody. Proto jsem měl rád staré hloupé telefony, které se vyjma příkladu s vodou vždy jen rozletěly na tři až čtyři kousky a poškodil se maximálně tak samotný kryt. Ten jste v tom horším případě za stovku koupili u vietnamce nový a jelo se dál. S příchodem dotykových telefonů ale tohle všechno najednou zmizelo. A vrátilo se to až postupem času, kdy se začaly ozývat hlasy volající po něčem odolnějším. Jenže před takovými deseti lety jste si jako odolný telefon mohli koupit tlačítkový Caterpilar nebo rádoby odolný dotykáč, který ovšem stejně mnoho nevydržel. Alespoň už přišla ta voděodolnost, která se postupem času stala standardem u většiny vlajkových modelů.

Jelikož mi ale postupem času nezbylo nic jiného, než si zvyknout zacházet s telefony jako v rukavičkách, ty odolné mě úplně míjely. Až dosud. Kolegové mi totiž UleFone Power Armor 13 nabídli k rozbalení. Jde o telefon, který má být odolný a vhodný pro pracanty na stavbách či v těžkém průmyslu. A jelikož se v těžkém průmyslu sám pohybuji, měl jsem tak trochu tušení, že půjde o telefon podobný kdysi hojně využívanému Samsungu Xcover. Jenže to jsem se spletl. A hodně. UleFone Power Armor 13, jde mnohem dál. Jedná se o naprosto extrémní zařízení s maximální odolností, vodotěsností, hmotností a prostě vším. Však se na to sami podívejte.

Unboxing UleFone Power Armor 13

Když jsem obdržel balík z eshopu, už první zarážkou pro mne byla o něco větší krabice, než obvykle. Rozbalil jsem ji a pochopil. Ono totiž už samotné balení telefonu je podstatně větší a robustnější, než u běžných telefonů. Otevřel jsem krabičku a v ní už na mě čekal samotný přístroj. Dokud jsem se nepokusil ho vytáhnout ven, zdálo se vše normální. Jakmile jsem ale ucítil hmotnost telefonu a jeho rozměry, okamžitě jsem pochopil, že tohle je úplně jiná liga, než jsem očekával. Telefon váží skoro půl kila, 492g. A věřte mi nebo ne, je to sakra cítit. Vždyť už u některého z vlajkových Xiaomi jsem kdysi říkal, že 200g je dost, a že je telefon dost těžký.

Zpracování telefonu je také neobvyklé. Základní rám je ocelový, ale navenek vidíme na bocích hliník a na zádech a rozích gumoplast. Jak na zádech, tak na bocích jsou všude přiznané šroubky, které drží celý telefon pohromadě. Tlačítka na bocích jsou hrubě drážkovaná, zřejmě aby se dala snadno nahmatat i v rukavicích (na něž má telefon připravený dotykový režim). Kvůli tomu pak musela být čtečka otisků prstů oddělena od zamykacího tlačítka a má tak na pravém boku své vlastní místo.

Jaký hardware se skrývá v masivním těle?

Displej je zde takový standardní. Není ani kdovíjak super, ani není úplně k zahození. 6,81″ FullHD+ IPS displej nabídne jemnost 386 ppi, což je naprosto v pořádku – rastr neuvidíte. Svítivost ale není kdoví jaká a na přímém slunci se displej nečte úplně pohodlně.

Zaujaly mne také čtyři kamerky na zádech. U telefonu tohoto typu bych očekával jeden fotoaparát, možná dva. Tři už bych považoval za něco extra. Ale tady jsou hned čtyři! Jistě, čtvrtým je sice jen senzor pro hloubku ostrosti, ale stejně! K tomu přidejte selfie kamerku v displeji a máte jich hned pět. Tedy stejný počet, jako je na zádech přisvětlovacích diod. A překvapení? Ten hlavní 48 Mpx fotoaparát nefotí ani zdaleka tak špatně, jak bych čekal. No a kdyby vám tenhle počet fotoaparátů nestačil, za nějakou tu tisícovku si můžete přikoupit endoskopickou kameru, na níž má telefon na svém levém boku připravený speciální konektor.

Extrémy jsou vyváženy slabším procesorem

Stejně tak pohodlný není ani použitý čipset. MediaTek Helio G95 je zkrátka líný procesor, takže zapomeňte na to, že byste na tomhle telefonu hráli nějaké náročnější hry. Sice mu asistuje velmi slušných 8GB operační paměti, ale nedá se očekávat, že by paměť nahradila nedostatky procesoru. A když už jsme u té paměti, tak úložiště má 256GB. Jen a pouze, jiná varianta není. Nepodařilo se mi však zjistit o jak rychlé úložiště se jedná. Osobně ale tipuji USF 2.2, maximálně UFS 3.0.

Nakonec zmíním baterii, jejíž kapacita je stejně extrémní, jako telefon samotný – 13 200 mAh. Ne, neupsal jsem se o nulu, vážně to je třinácttisícdvěstě. To je více energie, než nabídnou powerbanky většiny z nás. 33W drátové nabíjení sice není v tomto případě kdovíjakým rychlíkem, ale lepší než základ. Telefon ale disponuje i bezdrátovým nabíjením 15W. A to už není zlé. A jelikož je kapacita baterie opravdu veliká, rozhodl se výrobce umožnit se o ni podělit. Telefon totiž umí i reverzní nabíjení 5W.

Software UleFone Power Armor 13 je trochu zklamání

Jelikož telefon není na trhu žádnou novinkou a byl představen už v roce 2021, je asi jasné, že po rozbalení na vás vykoukne hlavička Androidu 11. Nad ním pak běží grafická nadstavba, která do jisté míry připomíná rozhraní MIUI od Xiaomi. Jenže to není MIUI, ale nějaké no name UleFone UI, které je plné chybných překladů, nepřekladů či vtipných homonymních nesrovnalostí. Například mne pobavila položka v nastavení, pojmenovaná „Více sítě a internetu„. Člověk pochopí, co se za tím asi skrývá, ale jní to vtipně. Nebo položka „Inteligentní spojení„, za níž se skrývá nastavení programovatelného tlačítka.

Podle informací, které jsem po internetu zjistil, údajně výrobce vydal aktualizaci na Android 12 a dokonce i na Android 13. Když jsem měl telefon v rukách, zkoušel jsem samozřejmě aktualizaci vyvolat. Bohužel ale Android 11 tvrdil, že je aktuální. A to se mi moc nelíbí. Pokud totiž výrobce distribuoval aktualizaci jen v některých regionech, zasloužil by za to přes prsty. Copak jinde ji uživatelé nechtějí? Kdo ví, kde je zakopaný pes.

Ale stejně je ohromující

Jasně že má UleFone Power Armor 13 své nedostatky. Slabší procesor a nejistý software jsou jednoznačně vlastnosti, které přímo ovlivňují výběr telefonu. Ale mohu vám zaručit, že jednu věc telefon umí naprosto dokonale – ohromit každého běžného smrtelníka. I když totiž každý z nás má alespoň nějaké povědomí o odolných smartphonech, jen málokdo měl v životě tu možnost si takovýhle extrémní telefon vyzkoušet. Vážně jsem měl strach, že by se s tím dalo zabít. ChatGPT mne tedy přesvědčoval, že ne, že ani není třeba zbrojní průkaz, ale jeden nikdy neví…