Recenze Xiaomi Redmi 5: obtížnější start, ale světlé zítřky

Telefon Xiaomi Redmi 5 sice není úplně žhavou novinkou (představen byl 7. prosince 2017), nicméně na českém trhu se objevil relativně nedávno. Podívali jsme se mu tedy na zoubek, abychom zjistili, co můžeme letos od cenově nejdostupnější modelové řady Redmi vlastně čekat.

Obsah balení

Telefon dorazil v zářivě červené kartonové krabičce, zabalené v průhledné fólii, pod kterou se skrýval český návod a malé překvapení od XiaomiMobile.cz, které ale nebudeme ani naznačovat, abychom vás o něj nepřipravili. Určitě ho ale oceníte! Na spodní straně jsme se dočetli, že k testování dorazila verze se 3 GB operační paměti a 32GB interním úložištěm v modré barvě.

Po sejmutí víka je první na řadě papírová pošetka, v níž najdete průhledné silikonové pouzdro, kterým můžete ochránit povrch zařízení před vnějšími vlivy. Byť podobné obaly seženete na AliExpressu řádově za stokorunu, vnímáme jeho přiložení do balení jako sympatické gesto.

Další na řadě je již samotný mobil, v našem případě v modrém provedení, které maličko „rozlaďuje“ bílá na čelní straně. Displej i záda jsou chráněny transportní fólií. V dolní části krabičky najdete nabíječku s výstupem 2 A a asi metr dlouhý kabel, zakončený již dosluhujícím konektorem microUSB. Součástí je také přípravek pro otevření „šuplíčku“ pro dvě SIM karty, nebo kombinaci jedné SIM a paměťové karty. Ač telefon disponuje konektorem pro 3,5mm „jack“, sluchátka v balení nenajdete.

Design a konstrukce

Bývalo nepsaným pravidlem, že telefony nejlevnější modelové řady byly vyráběny z plastu a obvykle bylo na první pohled poznat, že se jedná o „low end“. Xiaomi jde již nějaký pátek proti proudu, takže v případě Redmi 5 se můžete těšit na kov. Tedy abychom byli zcela konkrétní: zadní kryt je kovový, na hranách je použit plast. Viditelné to je při detailním pohledu zezadu, kdy zadní kovový kryt má přeci jen maličko jiný odstín ve srovnání s vrchní a spodní plastovou částí. Telefon však rozhodně nepůsobí laciným dojmem, takže méně znalí si ho snadno spletou s vyšším modelem. Bohužel lesklý povrch velmi ochotně zachytává otisky prstů, takže pokud mobil nebudete nosit v obalu, budete ho muset sem tam přeleštit.

Zepředu i zezadu

Zadní kryt je tedy z kovu, design dokreslují decentní stříbrné linky v horní i dolní části nad/pod kterými je lesklý modrý plast. Záda však nejsou demontovatelná, takže na případnou uživatelsky jednoduchou výměnu baterie zapomeňte (to je ale dnes standardem).

Najdete tu také čtečku otisků prstů a 12Mpx fotoaparát s bleskem, jehož optika výrazně vystupuje nad okolní povrch. Při pokládání na stůl vám objektiv foťáku určitě nepoděkuje a kontaktu s podložkou nezabrání ani přiložený obal.

Přední straně dominuje 5,7″ obrazovka s rozlišením 1440 x 720 obrazových bodů, z čehož plyne dnes tolik moderní poměr stran 18:9. To je v této cenové kategorii relativní novum. Nutno říci, že telefon je tak užší, a přestože má o 0,2″ větší úhlopříčku než OnePlus 5, o něco lépe se drží v dlani. Nicméně ovládání jednou rukou není ani při dlouhých prstech úplně snadné a do levého horního rohu se dostanete jen riskantním přehmatem. V prostoru nad obrazovkou je plno – najdeme tu senzor přiblížení, přední fotoaparát s bleskem (!), reproduktor pro hovory a notifikační LED (ta je jen jednobarevná, bílá). Prostor pod displejem („brada“) je však nevyužitý a z našeho pohledu i zbytečně velký – nejsou zde žádná tlačítka, veškeré ovládání probíhá přes obrazovku. Přesto jsou rámečky viditelně decentnější než u Mi A1.

Hrany telefonu

Na hranách nenajdeme nic neobvyklého: tlačítka pro zapnutí/vypnutí a nastavení hlasitosti jsou při pohledu zepředu na pravé hraně. Jsou vyrobena z plastu, mají příjemný stisk a obě se vyskytují během telefonování v dosahu palce. Levá hrana je vyhrazena šuplíčku na dvě SIM karty, respektive jednu SIM + paměťovou kartu – záleží na vás, kterou kombinaci si vyberete.

Na horní hraně je kromě konektoru pro sluchátka také infračervený vysílač, který může proměnit mobil v dálkový ovladač, a jeden z mikrofonů. Na spodní hraně je mřížka hlasitého reproduktoru a microUSB konektor.

Konstrukci hodnotíme jako velmi dobrou, obzvláště s ohledem na cenovou kategorii chválíme zpracování, působící opravdu solidním dojmem. Ani při hodně hrubém stisku nikde nic nevrže, neskřípe, zadní kryt se neprohýbá a všechno lícuje. Co bohužel zcela chybí, je jakákoli deklarovaná odolnost proti vodě a prachu. Tu ale v této kategorii nenabízí ani konkurence.

Obrazovka

Jak již zaznělo, k zobrazování používá Redmi 5 5,7″ displej s poměrem stran 18:9. Jedná se o TFT LCD panel se všemi klady a zápory, co k tomuto typu patří. Nechybí automatické nastavení úrovně podsvětlení, reagující na okolní světlo. Občas však při pohybu ve tmavých prostorách stáhla automatika jas na nižší úroveň, než by nám vyhovovalo, což ovšem není problém přenastavit v systémovém nastavení. V době testu jsme měli štěstí i na dny s jasným sluncem, pod kterým byla obrazovka poměrně dobře čitelná, byť samozřejmě SAMOLEDům konkurovat nemohla.

S ohledem na cenu nebudeme vytýkat nabízené rozlišení – pro zákazníky, vybírající telefony z tohoto segmentu, to nebude až tak zásadní parametr. Barvy působí přiměřeně realisticky, bílá má však lehce našedlý nádech. Přehlédnout nešlo maličko nevyrovnané podsvícení, které však lze zaznamenat jen pokud se na něj vysloveně zaměříte. Pozorovací úhly bychom označili jako průměrné. Celkově bychom ale displej Redmi 5 hodnotili jako slušný. Škoda jen, že krycí sklo je de facto upevněno na těle telefonu, takže při položení obrazovkou dolů je vždy v kontaktu s podložkou a hrozí tak jeho poškrábání (i proto je vhodné používat obal, který sklo trošku upozadí).

Čtečka otisků prstů

Co se týká čtečky, můžeme konstatovat, že podává nadstandardní výkon. Otisky poznávala bez prodlevy, během týdenního testu se nám nestalo, že bychom museli přikládat prst opakovaně. Umístění na zadní straně sice řadě uživatelů vyhovuje, přesto má své zjevné nevýhody. Například při umístění telefonu v držáku v autě nezbývá než odemykat PINem (či jiným nastaveným způsobem). Pokud máte mobil položený na stole, je nutné ho pro odemknutí zvednout.

Hardware a výkon

Hardware odpovídá cenové kategorii. Srdcem je tedy „čtyřkový“ Qualcomm Snapdragon, konkrétně jde o procesor s označením 450 s osmi jádry s maximální frekvencí 1,8 GHz. K testování jsme měli lepší variantu se 3 GB RAM a 32 GB interního úložiště. To v dnešní době není mnoho, nicméně nesporným kladem je podpora paměťových karet microSD s kapacitou až 128 GB. Je ale nutné počítat s tím, že v paměťová karta se vkládá do slotu pro druhou SIM, takže se budete muset rozhodnout, zda využijete spíše dual SIM, nebo větší úložiště.

Z hlediska konektivity mohou zákazníci počítat s podporou globálního LTE, takže se nemusí obávat nemožnosti používat plnohodnotné internetové připojení. Dále musíme zmínit podporu Wi-Fi 802.11 b/g/n („áčko“ v nabídce chybí), Bluetooth verze 4.2 a již zmíněný infračervený port. Jak bývá u levnějších modelů tohoto výrobce zvykem, chybí, možná poněkud překvapivě, podpora NFC. Pokud se tedy používáte či hodláte využívat platby telefonem, budete se muset ohlédnout jinde.

Z hlediska určování polohy podporuje Redmi 5 GPS, A-GPS a Glonass. Rychlost určování polohy je průměrná, při běžné automobilové navigaci jsme nenarazili na žádný problém, dlouhou úvodní inicializaci ani výpadek signálu. Otestovali jsme telefon také při hře geocaching, kde musíme kriticky konstatovat lehce podprůměrné výsledky, a to zejména v přesnosti zaměření. Co při běžné navigaci není problém a dopočítá to logika aplikace, to bohužel v situaci, kdy je přesnost alfou a omegou, nebylo úplně ideální.

Benchmarky a hraní her

Otestovali jsme Redmi 5 v benchmarcích AnTuTu a GeekBench. Výsledky jsou následující (vždy počítané průměrem ze tří měření):

• GeekBench – operace s jedním jádrem – 763
• GeekBench – operace s více jádry – 3496
• AnTuTu – 70063

Už ve 3D části benchmarku AnTuTu bylo evidentní, že Redmi 5 není „herní telefon“. Grafika se viditelně trhala a výkon nebyl zdaleka ideální. Přesto se v takovém „zápřahu“ ani minimálně nezahříval. Vyzkoušeli jsme také hru Real Racing 3, ke nás čekalo příjemné překvapení. Kromě dlouhých prodlev na načítání úrovní bylo k vidění jen občasné drobné zadrhnutí. Méně náročné hry telefon zvládá v pohodě, takže pokud jsou vaší oblíbenou kratochvílí „bonbónky“, PixWords, Angry Birds a podobné, na tomto telefonu si je užijete.

Při běžné práci je telefon svižný, jen občas jsme narazili na menší zaváhání, ovšem nejednalo se o nic mimořádného. Cekově je vidět, nakolik se posunula nejnižší třída značkových telefonů, a že už zdaleka nejde o zařízení vhodná jen pro telefonování a psaní SMS. Redmi 5 se nám jeví jako vhodný model pro začínající uživatele, kteří si chtějí vyzkoušet „o čem je Xiaomi“, ale současně nechtějí hned zpočátku investovat větší finanční obnos.

Konektivita

Z hlediska mobilní sítě podporuje Redmi 5 všechny technologie, které byste v Česku mohli potřebovat. Tedy jmenovitě:

• 2G (GSM/GPRS/EDGE): 850/900/1800/1900 MHz
• 3G (WCDMA/HSPA): 850/900/1900/2100 MHz
• 4G (LTE FDD): 800/900/1800/2100/2600 MHz

V případě Wi-Fi lze počítat s podporou standardů 802.11b/g/n, novější 802.11ac a 802.11a v nabídce chybí. Subjektivně se nám zdálo, že v místech se slabším signálem sklouzával Redmi 5 k pomalejšímu mobilnímu připojení EDGE častěji než jiné telefony. Na Wi-Fi se však držel obdobně, jako většina mobilů.

Baterie a výdrž

Kapacita akumulátoru 3200 mAh možná nepůsobí zrovna impozantně, je však nutné počítat s tím, že „živí“ obrazovku s relativně nízkým rozlišením, což je z hlediska náročnosti vlastně dobře. Ačkoli telefony dostávají během testování „zabrat“ více než při běžném používání, nebylo výjimkou, že jsme na konci dne (po 16 hodinách od vytažení z nabíječky) měli více než 50 zbývajících procent. K pěknému výsledku jistě přispívá i relativně nový procesor – Snapdragon 450 byl představen v červnu 2017 a jednou z jeho domén je právě vylepšená úspornost. Každopádně výdrž hodnotíme jako velmi dobrou, neboť při trochu střízlivém používání není dvoudenní provoz na jedno nabití úplně nereálný.

Nabíječka, která je součástí balení, má výstup 5 V a 2 A. Samozřejmě v této cenové kategorii nelze počítat s podporou rychlého nabíjení (natož s bezdrátovým nabíjením). Úplné nabití „z nuly na sto“ proběhlo zhruba za dvě hodiny.

Uživatelské prostředí

Telefony Xiaomi jsou, až na jednu výjimku (Mi A1), dodávány s vlastní ROMkou, označovanou jako MIUI. Pod ní v tomto případě běžel Android 7.1.2. MIUI kromě vlastního grafického kabátku přináší také celou řadu aplikací a některé věci dělá prostě jinak.

Jestliže máte zkušenost s jiným zařízením s Androidem, bude pro vás patrně nejviditelnějším rozdílem domovská obrazovka, na které najdete ikony všech nainstalovaných programů. Ano, není zde žádný „seznam programů“, do kterého se dostanete přes ikonu v dolní liště či povytažením ze spodní hrany. Svým způsobem je tento způsob obvyklý pro telefony Apple iPhone. Pokud by vám toto chování nevyhovovalo, můžete si nainstalovat alternativní launcher, který „nastolí staré známé pořádky“.

Základní palubní výbava

Z hlediska softwarové výbavy nabízí Redmi 5 asi vše, co můžete potřebovat. V první řadě jsou to aplikace pro telefonování (plus dáváme za možnost nahrávání hovorů) a práci s textovými zprávami. K dispozici jsou dva webové prohlížeče – Google Chrome a Mi Browser. Příjemně provedená předpověď počasí využívá data ze serveru AccuWeather a nabízí prognózu na dalších pět dní dopředu.

Ve složce Nástroje najdete například kalkulačku, hodiny (s budíkem, stopkami, časovačem), FM rádio, záznamník zvuku, nahrávání obsahu obrazovky, skener dokumentů či kompas. Součástí „základní palubní výbavy“ je také několik aplikací Google (Google, Gmail, Mapy, YouTube, Disk, Hudba Play, Filmy Play, Duo a Fotky).

 

Údržba, antivir a další „vychytávky“

Jedním z typických rysů MIUI je nástroj pro údržbu systému. Obsahuje různé funkce pro čištění a zrychlení systému, ale také kontrolu zabezpečení, včetně vlastního antivirového programu. To je jedna z věcí, která sice nemusí vyhovovat každému, ale zákazníci Xiaomi ji často vnímají jako přidanou hodnotu. Tento výrobce jako jeden z mála nabízí například kontrolu programů, spouštěných společně se systémem.

Další věc, která na Androidu chybí, ale MIUI ji obsahuje v základu, je správce souborů. Nabízí několik pohledů na uložená data, podporuje i připojení k FTP serveru či přenos dat přes Mi Drop. Xiaomi také přibalilo vlastní kalendář, hudební přehrávač, přehrávač videí a poznámkový zápisník. Pokud by vám nevyhovovaly, není problém je nahradit alternativami od Googlu či třetí strany.

Jednou z přidaných hodnot je aplikace Mi Ovladač. Jak napovídá název, slouží k nastavení dálkového ovládání, které telefon může díky přítomnosti infračerveného portu nahradit. Při nastavení nejprve volíte typ ovládaného přístroje, pak značku a následně otestujete několik potenciálních nastavení. Pak už můžete telefonem prakticky úplně nahradit původní „dálkáč“.

Specifika MIUI

Přesto, že je uživatelské prostředí proti čistému Androidu hodně pozměněné a vybavené řadou efektů (jeden povedený můžete vidět například při odinstalaci aplikace), je i na telefonu z nejnižší třídy plynulé. Samozřejmě sem tam nastane situace, kdy budete muset chvilku počkat, ale není to nic, co by mělo uživatele omezovat v práci či snad dokonce rozčilovat. Specifikem, kterého si při přechodu z jiné značky všimnete, je umístění hodin v notifikační liště vlevo. MIUI hodně sází na detaily, jako je například ukrytí těchto hodin v okamžiku, kde se ocitnete na domovské obrazovce s widgetem času.

Součástí nadstandardní výbavy je například funkce Druhý prostor, která vytvoří samostatný virtuální prostor, použitelný například pro dalšího uživatele. Dalším zajímavým prvkem jsou Duální aplikace, kdy můžete používat více účtů v programech, jako jsou Facebook, Messenger, WhatsApp a další. Duální aplikace pak mají na obrazovce další ikonu, odlišující se malým žlutým symbolem v levém dolním rohu.

Zvuk

O zvukové projevy Xiaomi Redmi 5 se stará jeden reproduktor (mřížky v dolní hraně mohou mylně navozovat dojem, že jde o reproduktory dva). Ten podává víceméně průměrný výkon, který rozhodně nenadchne, ale ani neurazí. Zejména je slyšitelné slabé podání basů, ale vyšší standard bychom v této cenové kategorii asi nečekali. Hlasitost je průměrná – na nejvyšší stupeň byla navigace Waze dobře slyšitelná, v hlučnějším prostředí se však občas stalo, že jsme přeslechli notifikaci.

Jak zaznělo již na začátku, telefon disponuje konektorem na sluchátka, nicméně součástí balení žádná nejsou. Pro test jsme tedy použili sluchátka, jež byla součástí balení Sony Xperia Z3. S podáním zvuku jsme byli v tomto případě spokojeni, audio výstup tedy hodnotíme jako dobrý.

Fotoaparát

U telefonu s cenovkou kolem 4000 Kč asi nikdo nečeká, že kvalitou fotek trumfne nejnovější iPhony. Zadní fotoaparát nabízí jen jednu optiku s rozlišením 12 MPx, automatické zaostřování, natáčení Full HD videa, světelnost f/2,2, PDAF a HDR. Pochopitelně nelze počítat ani s elektronickou, natož pak optickou stabilizací obrazu. V obrazech, pořízených v horším osvětlení, je patrná poměrně značná hladina šumu, rozpíjení kontur a ztráta detailů. Výsledné snímky byly poměrně často také roztřesené. Focení v protisvětle obvykle končili markantním přepalem. Ani automatické vyvážení bílé není úplně bez výhrad. Pochválit tak můžeme alespoň rychlé zaostřování.

Ani za denního světla nejsou výsledky zrovna pozitivní – barvy nejsou přesné, jsou spíše chladné, ovšem největší problém spatřujeme ve ztrátě detailů. Nicméně pořád je potřeba brát v úvahu fakt, že se díváme na fotky ze zařízení z nejnižší třídy. A na tu to není úplně špatné.

Přední fotoaparát a aplikace

Přední fotoaparát má rozlišení 5 Mpx a přisvětlovací LED. Zajímavostí je odhad pohlaví a věku fotografované osoby, který se ovšem významně liší podle úhlu záběru, a to až o sedm let. Výsledky jsou dle očekávání průměrné.

Samotná aplikace fotoaparátu je poměrně podařená. Přímo z hlavní obrazovky lze zapínat a vypínat HDR a měnit režim blesku (automat/vypnout/zapnout). Kromě přepínání mezi předním a zadním foťákem a volbou focení/natáčení videa je k dispozici také sada barevných efektů. Z dalších možností zmiňme například časovač či hlasem ovládanou spoušť. Pro seflies je připraven režim Zkrášlení, k dispozici je také několik scénických režimů. Pro nadšence je tu i manuální režim, ve kterém však lze ovlivnit jen ISO a vyvážení bílé.

Kvalita videa bohužel není oslnivá ani u dražších modelů Xiaomi, takže logicky nelze předpokládat, že by na tom jeden z nejlevnějších telefonů byl nějak výrazně lépe. V nejvyšší kvalitě umí Redmi 5 natáčet ve formátu MPEG-4 v rozlišení 1920 x 1080 obrazových bodů třicet snímků za vteřinu. Snímkovací frekvence je stabilní a neklesá ani při prudší změně záběru. Minutu dlouhý záběr zabere v paměti zařízení (případně na paměťové kartě) 145 MB. Bohužel kvalita natočeného filmu je v nejlepším případě průměrná. Očividná je ztráta detailů, a ne úplně přesné podání barev. V horších světelných podmínkách se navíc přidá i šum. Ani kvalita zvuku, byť je pořízen ve formátu AAC 48 kHz (stereo 95kbps), není úplně dobrá. S ohledem na cenovou kategorii lze výsledek označit za průměrný, nicméně proti stavu, ke kterému dospěly dnešní chytré telefony, je prostě evidentní rozdíl.

Ukázkové fotografie

Všech patnáct snímků v původním rozlišení si můžete stáhnout v archivu ve formátu ZIP. Velikost souboru je 79 MB.

Proč má mít Xiaomi Redmi 5 obtížnější start, ale světlé zítřky?

Je pomalu ale jistě čas vysvětlit si nadpis této recenze. Xiaomi Redmi 5 pořídíte v okamžiku vzniku této recenze v našem e-shopu za cenu od 3791 Kč do 4299 Kč (řeč je o verzi se 3 GB RAM a 32 GB interní paměti v různých barvách). Za 4529 Kč přitom seženete Xiaomi Mi A1, tedy o třídu vyšší zařízení s gigabajtem operační paměti navíc, procesorem Qualcomm Snapdragon 625 a o kousek menší obrazovkou s vyšším rozlišením. Zatímco Redmi 5 přichází s MIUI 9, Mi A1 láká na čistý Android a časté aktualizace. Přinejmenším do doby, než se cenový rozdíl mezi oběma telefony zvětší, má tedy Redmi 5 velkého konkurenta ve vlastních řadách.

Kdo si pořídí Xiaomi Redmi 5? S největší pravděpodobností to bude někdo, jehož cenová představa o chytrém telefonu se pohybuje „kolem tří tisíc“. Během měsíce od zahájení prodejů klesla nejnižší cena na českém trhu o deset procent a lze předpokládat, že tímto směrem bude ještě nějakou chvilku pokračovat. Za sumu nepřevyšující čtyři tisíce korun získá zákazník solidně zpracovaný telefon s dostačujícím výkonem a zpravidla i dobrou podporou výrobce. Rozhodně nejde o zařízení, ze kterého by bylo na dálku vidět, že majitel měl omezený rozpočet – za Xiaomi Redmi 5 se stydět určitě nemusíte. Výsledné skóre činí 58 %, což je za danou cenu výborný výsledek a pokud cena ještě o něco spadne, bude to skvělý kup