Recenze Xiaomi 11T Pro: Kouzla jsou jinde, než výrobce tvrdí

Když jsem v polovině září psal svůj článek o představení dvojice telefonů Xiaomi 11T a Xiaomi 11T Pro, měl jsem nutkání si je vyzkoušet. Hned jsem se vedení dotazoval, zda budou telefony k dispozici, že bych jeden z nich, ideálně tu Pro verzi, rád vyzkoušel a zrecenzoval. Při prezentaci telefonů byl totiž kladen důraz na fotografie a zejména pak na video. Mělo by se jednat o funkce, které vám dají možnosti filmaře. Speciální efekty a možnosti, které se za běžných okolností ve filmařské branži vytváří buď až ve střižně nebo se jedná o speciální kameramanské techniky, k jejichž vytvoření je potřeba dostatek zkušeností. Xiaomi to nazvalo CineMagic a mne, jakožto fotografa a videomakera, to rozhodně zaujalo.

Nejvíce mne zajímalo, jak dobře to bude fungovat. Zatímco ve filmařské branži se takové efekty dělají ruční prací s kamerou nebo střihovými technikami, Xiaomi sází na umělou inteligenci. Když mi pak byl telefon k recenzi opravdu přislíben, začal jsem spřádat plány na trošku netradiční recenzi. Samozřejmě, během testování jsem vyzkoušel vše důležité, abych uspokojil vaši zvědavost. Nejvíce jsem se ale zaměřil právě na video.

Kapitoly recenze telefonu Xiaomi 11T Pro

• Obsah balení
• Zpracování, konstrukce a design
• Displej
• Zvuk
• Hardware
• Benchmark
• Systém a optimalizace
• Baterie, výdrž a nabíjení
• Fotoaparát
  • Fotky za denního světla
  • Fotky za tmy
  • Video
  • CineMagic funkce
  • Vlogovací funkce
  • Video – Film
• Závěr
• Cena a dostupnost

Obsah balení

Když jsem poprvé vzal do ruky krabičku s telefonem, řekl jsem si, že je na dnešní poměry poměrně rozměrná. A také těžká. Hodně těžká. Dnes je přece jen ve zvyku prodat zákazníkovi samotný telefon a do krabičky přibalit maximálně nabíjecí kabel a nějaké ty papírky a brožurky, co nikdy nikdo nečetl. Xiaomi se tomuto trendu ale vyhnulo. Alespoň tedy u modelu Xiaomi 11T Pro. Součástí balení totiž kromě samotného telefonu a nabíjecího kabelu je i samotná nabíječky, power brick. A ta je zároveň důvodem, proč je celé balení tak těžké. Nabíječka je poměrně rozměrná a samotná váží rovných 200g. To je o pouhé 4 gramy méně, než celý telefon! Zřejmě za to může ten nápis na jejím boku – 120W.

Jinak v balení najdeme ještě píchátko na SIM kartu, poměrně odolný silikonový obal a to zmíněné záchodové čtení, co nikdo nečte. A vůbec, podívejte se rovnou na video z unboxingu, tam uvidíte vše důležité.

Zpracování, konstrukce a design

Pokud jde o samotné zpracování telefonu, tak je samozřejmě bravurní. Na to jsme u Xiaomi už poněkud zvyklí. Jelikož se jedná o konstrukci z hliníku, na nějaké výrazné ohýbání nečekejte. S telefonem můžete kroutit jak chcete, ale svůj tvar prostě drží. Co ale nejednoho případného zájemce zastaví je krytí proti vodě a prachu. Xiaomi 11T Pro nabídne bohužel jen IP53.

Na zadní straně bylo použito tvrzené sklo. Bohužel jsem se nedopátral k tomu, o jaké konkrétní sklo se jedná. Já měl k dispozici verzi v barvě Meteriote Gray, tedy tu tmavě šedou. Mně osobně se líbí více než modrá, ale to je jen můj subjektivní pohled. Co se mi ale také líbí, je textura, která je v barvě pod sklem k vidění. Působí jako broušený hliník a k té tmavě šedé to opravdu sedne. Bohužel, co také na záda telefonu sedne, jsou otisky prstů. Tím, že je na zádech použito sklo bez jakékoli ochrany, se z telefonu stává doslova lapač otisků prstů. Já jsem telefon nosil celou dobu v přiloženém silikonovém krytu, protože bych ho nerad poškodil. Ne každý chce ale skrývat jinak pěkný design zad telefonu.

Když už píši o té zadní straně, tak u ní ještě chvilku zůstanu. Najdeme na ní totiž to nejdůležitější pro tento telefon – modul fotoaparátu. Ten je umístěn v levém horním rohu a skrývá hned tři objektivy. Zatímco ten prostření je tak nějak nenápadný, dva krajní o sobě rozhodně dávají vědět. Nemohu si pomoci, ale design modulu mi trošku připomíná vzhled magnetofonové pásky. Nebo možná spíš VHS kazety. A nebo to v tom vidím sám?

Jak to vypadá po stranách?

Na spodní straně telefonu najdeme šuplík se slotem pro SIM karty. Do telefonu můžete vložit hned dvě, obě v NanoSIM formátu. Vedle šuplíku, přímo uprostřed, na nás kouká nabíjecí USB-C konektor. Nakonec je zde i rošt, pod nímž se skrývá hlasitý reproduktor.

Na pravé straně telefonu najdeme kolébku hlasitosti a zamykací tlačítko s vestavěnou čtečkou otisků prstů. Ta je velice rychlá a na svou velikost i velice přesná. V podstatě jsem s ní po celou dobu testování neměl sebemenší problém. S jejím umístěním jsem zezačátku trošku bojoval, protože nejsem na toto umístění zvyklý. Věděl jsem sice dopředu, že z hlediska ergonomie to je výborné místo, ale přece jen, zvyk je železná košile a já byl zvyklý na čtečku pod displejem.

A s čím že jsem to bojoval? Například když jsem telefon zvedal ze stolu, často jsem ho chytal v místech tlačítka. Telefon se hned rozvibroval s hláškou špatného otisku, protože jsem ho samozřejmě nechytal palcem. Také jsem si chvíli zvykal, že když chci telefon jen rozsvítit, abych se podíval na čas nebo jen nahlédl na notifikace, telefon se hned odemykal. Později jsem se naučil používat i jiné prsty, ale to chce trochu cviku. Nebo si zvyknout na odemykání.

Nyní se přesuneme na horní stranu telefonu. Na té najdeme další rošt, pod kterým je umístěn druhý hlasitý reproduktor. Vedle něj pak najdeme drobný nápis “Sound by harman/kardon“, což naznačuje, že zvuk by mohl být kvalitní. A taky že je, ale o tom až později. Poslední položkou ve výčtu je infračervený port, který poslouží jako náhradní dálkový ovladač. V dnešní “smart home” době trošku přežitek, ale některým uživatelům i na této drobnosti stále záleží. Takže proč ne.

Levá strana telefonu neobsahuje vůbec nic. Žádné tlačítko, přepínač, senzor… Prostě nic. Trošku škoda, že sem výrobce neumístil třeba kolébku hlasitosti, protože na pravé straně musela být umístěna až nad zamykací tlačítko, což při snaze o zvýšení hlasitosti znamená nutné přehmátnutí.

Zepředu jako každý druhý

Nakonec nám zbývá ještě přední strana telefonu. Když to vezmeme shora, v tenké drážce najdeme reproduktor pro hovory. Zřejmě zde bude ukrytá další elektronika, jako například proximity senzor nebo snímač okolního světla. Nicméně vidět nic není. Pod touto drážkou už najdeme displej s průstřelem pro selfie kamerku. Průstřel je umístěn přesně doprostřed a nijak výrazně neruší. Displej je pak překryt tvrzeným sklem Corning Gorilla Glas Victus, které by mělo odolat většině nehod, neboť je považováno za to nejodolnější tvrzené sklo současnosti.

Z výroby je přes krycí sklo nalepena ještě tenoučká fólie proti poškrábání. Při používání mne nijak neomezovala, neodlepovala se, ani její hrany jsem nijak nevnímal. Jednoduše jsem ji nechal nalepenou a nevnímal ji. A tak jsem to měl téměř dva týdny. Až do doby, kdy jsem na cestě do Ostravy musel mít u sebe dva telefony – každý v jiné kapse. Bohužel tak nezbývalo moc místa na jiné drobnosti a v jedné kapse se tak střetlo Xiaomi 11T Pro spolu s krabičkou TicTaců. Nečekal jsem, jakou paseku dokáže ta malá plastová krabička nadělat během pár hodin. Fólie byla na několika místech poškrábaná jemnými vlasovými škrábanci, jinde pak byly vydřené rovnou celé plošky. Těsně před koncem recenze tak šla fólie dolů, protože po celém víkendu v Ostravě se s ní již nedalo fungovat.

Displej

Než se o samotném panelu rozepíšu do detailů, rád bych zmínil, že tento test pro mne znamenal první zkušenost se 120 Hz displejem v telefonu. Ano, vím že dnes nejde o nic extra nového, ale já prostě zatím neměl tu čest. A vážení, já jsem se málem slastí roztekl poté, co jsem 120 Hz režim aktivoval. Opravdu musím uznat, že ta plynulost a flow, nejen ve hrách, ale napříč celým systémem, je něco opravdu velice příjemného a rozhodně znatelného. A pokud by snad někdo chtěl ten rozdíl mezi 60 Hz a 120 Hz panelem bagatelizovat, doporučil bych mu nekoukat na to jen skrze prohlížeč monitoru a jít si to osobně vyzkoušet. Je to příjemné, návykové a nejraději bych se toho už nevzdal.

V Xiaomi 11T Pro byl použit 6,67″ AMOLED displej s již zmíněnou obnovovací frekvencí 120 Hz. Díky rozlišení FullHD+ (1080 x 2400 pixelů) dosahuje hustoty okolo 395 pixelů na palec. Rozlišení je tedy dostatečně jemné a okem žádný rastr neuvidíte. Co ale rozhodně uvidíte, je skvělá černá. Samozřejmě, díky technologii OLED, kdy zůstávají černá místa jednoduše zhasnutá, se to zdá zřejmé. Vše ale umocňuje certifikace HDR10+, která zajišťuje, že se světlo zářících pixelů nebude rozptylovat na těmi zhasnutými. A pokud mám pokračovat s certifikáty, tak Dolby Vision někdo považuje jen za další marketingovou nálepku. Pravdou však je, že díky 12 bitové hloubce barev jednoduše vidíte ještě o něco hezčí obraz s velice věrnými barvami.

Další věc, kterou musím pochválit, je výborný minimální a maximální jas displeje. Spousta z nás sáhne v noci po telefonu, když ani po dlouhých desítkách minut v posteli nedokáže usnout. Xiaomi 11T Pro rozhodně nebude telefonem, který by vám za té nejhlubší noci vypálil oči. Kdepak. Jas je příjemně nízký, až jsem i v noci měl nutkání ho alespoň trošku zvednout, aby se mi lépe četlo. Naopak maximální jas se projevil krásně za denního světla. Pravda, neměl jsem příležitost vystavit displej přímému slunečnímu svitu, ale věřím, že by obstál na výbornou. Ona i studiová světla umí vyvinout opravdu silné světlo. A v něm displej stále exceloval. Nemohu prostě jinak, než říct, že displej se tady rozhodně velice povedl, a že zatím ho řadím mezi ty nejlepší vůbec, které jsem měl kdy ve svých rukou.

Zvuk

Vychvaloval jsem před chvílí displej? Sakra, takhle to bude vypadat, že mě Xiaomi uplatilo, abych psal v superlativech. Tak to samozřejmě není, ale ten zvuk? To že je zvuk z telefonu? Na první poslech jsem nevěřil vlastním uším. Mým primárním zařízením v běžném životě je iPhone 12 a ten má velice dobrý zvuk. Ale toto? Smekám před Xiaomi, respektive před Harman/Kardon, protože to co se line z reproduktorů telefonu, to je opravdu něco. Jasně, ten zvuk samozřejmě není jako z velkého vícepásmového reproduktoru, ale když si uvědomím jak maličké jsou ty repráčky uvnitř, připadá mi, že tady někdo znásilnil fyziku a donutil ji dělat věci po svém.

Vůbec se nedivím, že telefon disponuje certifikací Dolby Atmos. Áno, áno, další marketingová nálepka. Akorát že vůbec. Nejprve jsem si stáhl přímo z webu Dolby Atmos vzorové videosoubory, které měly simulovaný prostorový zvuk naplno předvést. Když jsem si první z videí přehrál, přišel moment, kdy jsem poprvé nechápal co se to děje. Fyzika znásilněna podruhé. Jako, jak je možné, že slyším, že ty zvuky jsou zezadu? Ne, vážně, ten zvuk se přáhrával přímo přede mnou, ale já byl stoprocentně přesvědčený, že to zní za mnou. Samozřejmě vím, že se prostorový zvuk dá simulovat pomocí odrazů zvukových vln, frekvenční úpravě a jemnému časovému posuvu jednotlivých kanálů. Ale jak takhle věrné podání prostoru někdo dokázal nacpat do telefonu, to mi dodnes nedává spát.

Abych ale nebyl za hlupáka a nenechal se oklamat nějakým super vyladěným marketingovým videem, stáhl jsem si aplikaci KODI, připojil se ke vzdálenému serveru a pustil odtud film Duna se zvukem Dolby Digital 5.1. A k mému překvapení, hned po spuštění filmu se zobrazilo hlášení, že Dolby Atmos bylo zapnuto, a já si opravdu mohl užít prostorový zvuk filmu. Bohužel, má to jednu nevýhodu. Když koukáte na film na 6,67″ displeji a k tomu slyšíte prostorový zvuk okolo sebe, vašemu mozku to bude připadat směšně divné. Alespoň tomu mému to tak připadalo. Na jednu stranu slyšíte zvuk skoro jako byste seděli v kině (chybí jen vibrace a tlakové vlny velkých basových kino reproduktorů), ale koukáte na tak maličký obraz… Byť tedy v HDR…

Opět ale musím jednoduše konstatovat, že zvuk telefonu Xiaomi 11T Pro je naprosto skvělý, dostatečně hlasitý a příjemně vyvážený. Telefonu bohužel chybí 3,5 mm jack pro připojení sluchátek či mikrofonu. Takže zvuk ze sluchátek nemá smysl jakkoli rozebírat, neboť ta bezdrátová mají vlastní DAC převodník, který kvalitu zvuku ovlivňuje. Někdo namítne, že by použil k drátovým sluchátkům redukci. Já ji nepoužil, protože ji nemám a vzhledem k tomu, že bych ji pak neměl k čemu jiném použít, jsem ji nechtěl ani kupovat. Jednoduše mi to za to nestálo.

Hardware

Jste milovníci čísel, zkratek a specifikací vůbec? Právě nadešel váš moment. Podíváme se, jaké má telefon specifikace a jak si vedl při používání v každodenním provozu běžného i náročnějšího uživatele.

Specifikace testovaného modelu:

• Čipset: Qualcomm SM8350 Snapdragon 888 5G
• CPU: Osmi jádrový procesor 1×2.84 GHz Kryo 680 & 3×2.42 GHz Kryo 680 & 4×1.80 GHz Kryo 680
• GPU: Adreno 660
• RAM: 8 GB
• Vnitřní úložiště: 128 GB UFS 3.1

Jak telefon fungoval po stránce výkonu

Než jsem telefon začal pořádně testovat, řekl jsem si, že telefon podrobím dvěma režimům používání. Zkusil jsem se tak vžít do role různých druhů uživatelů, abych přinesl pokud možno co nejpřesnější pohled pro každého případného zájemce o koupi.

První týden jsem používal telefon jako běžný uživatel. Pár hovorů denně, nižší desítky odpovědí na zprávy od přátel, pár mailů denně, používání aplikací, které potřebuji k běžnému fungování (například aplikace na parkování, Tečka, aplikace na jízdenky, přehrávání hudby v autě, internetové bankovnictví apod.), ale všeobecně nic extra náročného. Zakázal jsem si killování aplikací běžících na pozadí a používání předinstalovaného “optimalizátoru“.

Telefon celý týden šlapal jako hodinky. S nedostatkem operační paměti jsem se v podstatě vůbec nesetkal, aplikace povětšinou běžely plynule a během používání jsem vlastně nenarazil na žádný problém. Nakonec jsem stejně musel porušit sobě daný zákaz killování aplikací, ale jen v momentech, kdy došlo k nějakému problému na straně aplikace. Podotýkám ale, že tyto problémy s aplikacemi byly téměř výhradně způsobeny nevhodným používáním (například aplikace mobilního bankovnictví spuštěná na WiFi, ze které jsem se následně odpojil při odchodu z bytu v průběhu přihlašování se – to pak končí nekonečným loadováním a aplikaci je třeba ukončit ručně).

Druhý týden jsem se pokusil vžít do role náročnějšího uživatele. Do svého běžného režimu z prvního týdne jsem zapojil více pracovní agendy (maily jsem řešil výhradně jen na telefonu, čili šlo o desítky mailů denně, na telefon jsem přesunul i část práce, kterou jinak dělám od počítače apod.), rozsáhlé natáčení videí a hraní náročnějších her.

A jak si telefon vedl? Podle mého názoru velmi dobře. Telefon stále běžel jak má a s nedostatkem výkonu jsem se setkal jen výjimečně. Jelikož nejsem mobilní hráč, bylo pro mě dost těžké, tento úkol splnit, ale dělal jsem co jsem mohl. Jako testovací hry jsem zvolil Asphalt 9: Legends, Genshin Impact a GRID Autosport. Všechny hry běžely bez problémů, bez nějakého výrazného propadu frameratu. Hrál jsem vždy minimálně hodinu denně, abych zároveň viděl jak hraní dopadá na výdrž baterie. Telefon ale i při delším hraní běžel krásně hladce.

Neznamená to ale, že tak běžel naprosto pokaždé. Menší problémy s výkonem jsem zaznamenal, když jsem přepínal ze hry na fotoaparát. Hned při prvním pokusu bylo znát, že se fotoaparát spouští o něco déle než obvykle. Když jsem poté zkusil dát trochu výkonu fotoaparátu tím, že jsem spustil natáčení ve 4k a 60 snímcích za sekundu, následně pak zkusil natočit zpomalený snímek ve FullHD a 960 snímcích za sekundu a poté se vrátit do hry GRID Autosport, čekala mne již načítací obrazovka a úvodní menu hry. Tento náhodný test již odhalil, že ne na vše 8 GB operační paměti stačí, a že pokud přerušíte hraní a následně telefon takto vytížíte, musíte počítat s tím, že budete hrát od začátku.

Benchmark

Je však možné, že takto popsaný výkon zařízení není úplně vypovídající a ne každý si představí, jak moc výkonný telefon se mi to dostal do rukou. Proto jsem ho samozřejmě podrobil testu v benchmarcích, konkrétně v aplikacích GeekBench a AnTuTu.

GeekBench

V benchmarku GeekBench získalo Xiaomi 11T Pro skóre 799 bodů v single-core testu a 3464 bodů v multi-core testu.

Ve srovnání s jinými zařízeními to znamená, že v single-sore testu se telefon zařadil mezi telefony Samsung Galaxy S20+ a Samsung Galaxy S21 5G. Existují tedy i telefony s vyšším skóre, nicméně v benchmarku jich není mnoho.

Pokud se podíváme na srovnání zařízení v multi-core testu, tak vidíme, že Xiaomi přeskočilo o téměř 400 bodů nejvyšší příčku benchmarku – Samsung Galaxy S21 Ultra 5G. A to je velmi hezký výsledek. Takže teď už snad mému nadšení z používání rozumí všichni. Telefon zkrátka má výkon, který by mohl rozdávat a číst si u toho noviny.

Pokud se podíváme na výkon grafického čipu, tak vidíme, že test udělil telefonu skóre 4677 bodů na technologii OpenCL a 4384 bodů na technologii Vulkan. Pokud bychom telefon opět srovnali s konkurencí, tak při technologii Open CL se zařadí opět na šesté místo mezi Samsung Galaxy Note20 Ultra 5G a Samsung Galaxy Note 20 Ultra. Při testu technologie Vulkan pak bohužel srovnání nemáme, protože aplikace nám z nějakého důvodu žádné konkurenční zařízení nezobrazila.

AnTuTu

Když se podíváme na výsledky benchmarku AnTuTu, uvidíme, že výsledky zde už nevypadají tak moc slavně. Nicméně stále se není za co stydět. V celkovém souhrnu získalo Xiaomi 11T Pro 632432 bodů. Pokud si hodnocení rozdělíme, tak procesor získal 143682 bodů, grafický čip 278061 bodů, operační paměť 96419 a optimalizace UX 114270 bodů. A již na těchto výsledcích vidíme, že právě operační paměť bude zřejmě slabinou hardwaru, což potvrzuje můj test s náročnější hrou a fotoaparátem. Samotné hry vám ale poběží opravdu parádně, jak benchmark dokazuje.

 

Samozřejmě, když už jsem dělal benchmark AnTuTu, nemohl jsem vynechat ani test v AITuTu – testu umělé inteligence. A v tomto testu si telefon vedl lépe než většina zařízení, nicméně na telefony od Googlu nebo Applu má setsakramentsky daleko (ovšem ty utíkají v tomto testu mílovými kroky úplně všem). Telefon celkem obdržel hodnocení 1551472 bodů. Když si hodnocení opět rozložíme, tak 522796 bodů získalo Xiaomi za klasifikaci obrázků, 704242 bodů za detekci objektů a 324434 bodů za škálování rozlišení.

Systém a optimalizace

Vraťme se ale od čísel zpátky k používání telefonu. Když jsem telefon vybalil z krabičky, po zapnutí mě čekalo obvyklé prvotní nastavení zařízení, čítající přihlášení k WiFi, přihlášení ke Google účtu, Xiaomi účtu ě další úkony, které každý z vás jistě zná. Ze zkušenosti vím, že toto nastavení může chvíli trvat, ale také vím, že se dá leccos přeskočit a tím výrazně urychlit. Kdo jste viděl můj unboxing, ve kterém první zapnutí proběhlo, tak už víte, že to trvalo poněkud déle. Popravdě, trvalo to déle, než bych rád.

Po zapnutí jsem se připojil k WiFi, ale ostatní úkony, jako přihlašování k účtům jsem přeskočil, abych do videa nezdržoval. Nicméně bylo mi to úplně k ničemu, protože telefon zdržoval sám. Načítací kolečko s hláškou “Příprava telefonu” se točilo několik dlouhých minut, aniž by bylo znát, že telefon na něčem opravdu pracuje. Poté vyskočilo další menu s několika obrazovkami nastavení a načítání pokračovalo další dlouhé minuty.

Když už se konečně podařilo telefon řádně nastartovat, za pár minut vyskočilo okno s aktualizací systému. Telefon již od začátku disponoval Androidem 11 s MIUI 12.5. První aktualizace tedy přinesla jen opravu menších chyb, nic zásadního. V průběhu testování, asi po týdnu dorazila další aktualizace. Ta nesla označení 12.5.16.0.RKDEUXM a čítala 3,2 GB. Přinesla opět jen vylepšení optimalizace systému, zabezpečení a stability. Musí se tedy nechat, že Xiaomi do toho šlape a updaty valí jeden za druhým.

Pokud jde o chování systému jako takového, tak musím uznat, že optimalizace se mi z uživatelského pohledu zdá příkladná. Za celou dobu testování jsem nezaznamenal jediné seknutí, zadrhnutí, lagování… Prostě nic. Jediné problémy občas přinesly aplikace třetích stran, přičemž jsem ale většinou problém způsobil sám, například přihlašováním se při opouštění bytu a odpojování od WiFi. Jednoduše jsem byl spokojen s tím, jak se systém choval a jak hladce běžel.

Pár výhrad bych měl k samotnému MIUI, protože některé věci mám prostě radši jinak. Tady jde ale o čistě můj subjektivní názor, kterým bych nerad ovlivňoval něčí rozhodnutí. Přesto ale zmíním, že některé části systému mi připadaly šíleně neergonomické. Například nový styl Centra ovládání mi doslova nesedl. Ono samotné Centrum ovládání je fajn, přehledné a dobře dosažitelné. Navíc na něco podobného jsem zvyklý z iOS. Ale notifikace, které jsou odděleny už mi připadaly problematické. V Androidu vždy šlo notifikace “odhazovat” na kteroukoli stranu. Tady musíte táhnout zleva doprava, což je opačně než jsem zvyklý. Proč? Protože i když držíte prst přímo na notifikaci, opačné gesto vás přehodí na Centrum ovládání.

Dále se mi nezamlouvá ani multitaskingové zobrazení běžících aplikací. Rozložení do mřížky, kdy jsou aplikace vedle sebe a pod sebou mi připadá trochu divné. Zabíjení aplikací tahem do strany namísto odpinknutí zdola nahoru mi zase nešlo do prstu a vždy, když už jsem potřeboval nějakou aplikaci “killnout“, tak jsem se musel zastavit a “uvědomit si” jak na to. Možná bych si zvykl, kdybych telefon používal ještě déle. Ale uplynulé necelé tři týdny na to nestačily. A to platí i pro Centrum ovládání, které jsem schválně nechal zapnuté v novém stylu. Ale prostě jsem si zvyknout nestačil. Vím ale, že to u Xiaomi není žádná novinka a je to pro něj typické.

Co se mi ale velice líbilo, byly “Super tapety“. Pro někoho možná pozlátko, pro někoho možná něco, co už je v systému delší dobu (netuším zda jde o novinku či nikoli). Pro mě něco nového, neokoukaného a velmi příjemného. Pokud by někdo nevěděl, co Super tapety jsou, tak jde o sbírku tapet, které se skládají ze tří částí – Always On, zamykací obrazovky a tapety plochy. Všechny tři části na sebe navazují velmi pěknou a propracovanou animací, takže při odemykání a zamykání displeje projdete všemi částmi a vše se tak krásně hýbe.

Navíc jsou Super tapety ovlivněny tmavým a světlým tématem, respektive denní dobou. Abych byl přesnější, některé jsou ovlivněné tématem, některé denní dobou. Například Super tapeta “Zasněžené vrcholky” se mění podle denní doby. Za denního světla jsou i vrcholky hor osvíceny denním světlem, k večeru se však zabarví do barev západu slunce a v noci vyjde hvězdná obloha. Jiná Super tapeta, například “Geometrie” se zase mění podle nastaveného světlého či tmavého tématu.

Baterie, výdrž a nabíjení

Baterie. Ó, ta baterie. Kapitola sama pro sebe. Připadalo vám, že jsem byl z telefonu až moc nadšený? Tak než přijde ta studená sprcha, pojďme si ještě užít trochu parády. Baterie je tady totiž něco, co by mi vyrazilo dech, kdybych byl o deset let mladší. Naštěstí patřím k těm lidem, kteří zažili spuštění první GSM sítě a následně telefony, které vydržely na jedno nabití ne dny, ale týdny. No a Xiaomi 11T Pro se zřejmě do těch dob chce vrátit. Ono to nejde, ale snaží se…

Pamatujete, jak jsem v kapitole o hardwaru psal, že jsem pro testování zvolil dva režimy po týdnech? A věřili byste tomu, že jsem během toho prvního týdne nabíjel telefon jen dvakrát? Dvakrát za týden. To znamená tří denní výdrž na jedno nabití. Nevěříte? Naštěstí mám důkaz v podobě screenshotů. Znovu podotýkám, že jsem telefon nijak výrazně nezatěžoval, ale rozhodně jsem ho ani nijak nešetřil. Prostě jsem ho používal tak, jak jsem aktuálně potřeboval a jak jsem zvyklý. Několik hovorů denně, odepisování na zprávy na Telegramu a Slacku, pár mailů, hudba v autě…

Druhý týden, když jsem telefon zatížil značně více už se samozřejmě i baterie trochu zapotila. Ve chvíli kdy jsem zapojil hraní a natáčení, výdrž razantně spadla a já se dostal na výdrž jednoho a půl až dvou dní, v závislosti na tom, zda jsem hrál či ne. Co jsem tak vypozoroval, tak hraní her vytěžuje baterii značně více, než natáčení, což mne překvapilo.

Když jsem hrál hry alespoň hodinu, jeden den až den a půl vydržela baterie maximálně. Záleželo zřejmě na tom co jsem hrál a jak dlouho, ale přesné statistiky jsem si nevedl. Když jsem o jednom z víkendů odjel do Ostravy a na telefon natáčel vlog, sundal jsem telefon z nabíječky těsně před odjezdem, ve čtvrtek asi v 9:30 ráno a na nabíječku jsem ho dával zase před odjezdem, v sobotu asi v 9:00 ráno. A to jsem poměrně hodně natáčel, což respektive můžete sami ověřit níže v kapitole o videu.

Co se týče nabíjení, tak jsem byl doslova šokován rychlostí nabíjení. Ono těch 120 W je fakt něco. Když jsem telefon dával nabít poprvé, nechal jsem ho vybít na 1%, abych změřil za jak dlouho se nabije na 80% a za jak dlouho na 100%. Telefon jsem tehdy připojil k nabíječce na mém pracovním stole a šel zatím psát článek. Ono, když si člověk někde přečte, že se telefon nabije z nuly do 100% za 20 minut, řekne si “hmm, to neni špatný…” Ale když jsem zjistil, že se telefon nabil dřív, než jsem dopsal nadpis a perex, trochu mě to zaskočilo. Příjemně.

Samozřejmě jsem si stáhl aplikaci na přesné měření, díky čemuž jsem zjistil, že Xiaomi 11T Pro se nabije do 80% za 14 minut a 34 vteřin, a že do 100% mu to trvá 21 minut a 14 vteřin. Teplota baterie přitom nepřesáhla 43 °C. Za mě jde o úchvatná čísla. A pokud by opravdu měla být pravda, že se tímto rychlým nabíjením baterie brzy opotřebuje a její kapacita rapidně klesne, bude to znamenat v nejhorším snížení výdrže ze tří dnů na jeden. A jelikož to je dnešní standard, stále bych asi byl spokojený. Jo a málem bych zapomněl. Bezdrátové nabíjení tady jednoduše vůbec není. Asi se v Xiaomi rozhodli, že než aby se nabíjelo bezdrátově pomalu, tak raději vůbec.

Fotoaparát

Připraveni na studenou sprchu? To, čím je Xiaomi 11T Pro nejvíce výrobce promováno, je pro mne největším zklamáním. Ale opravdu velkým. Ono, jedna věc jsou softwarové funkce, které Xiaomi ve většině případů vyrobilo relativně dobře. Ale druhá věc je použitý hardware. A ten je zde doslova bídný. A nepomůže tomu ani nápis na fotomodulu, křičící do světa “Hej skrčci, já má 108 megapixelů! Zkuste mi někdo nakopat…!“. Přesně jako ti malí drzí psi, co štěkají a řvou na každého jiného psa, co projde kolem, ale když se mu někdo postaví, tak se běží schovat paničce do kabelky.

Opravdu jsem čekal víc. Za tu cenu rozhodně. Je třeba si uvědomit, že Xiaomi 11T Pro se prodává za cenu okolo 16 000 Kč. To jen jen o tři tisíce méně, než například iPhone 12. A přitom srovnávat výsledné fotky a videa z těchto dvou zařízení je jako srovnávat melouny s pšenicí. Prostě to nejde, jsou to úplně jiné kategorie.

Aplikaci fotoaparátu asi není třeba nijak zvlášť popisovat. Na pohled je stejná jako všechny ostatní. Jen nabízí některé funkce navíc.

Focení za denního světla

Abych to trochu rozvinul. Pokud jde o fotografie ty za denního světla, focené hlavním fotoaparátem (na fotomodulu ten nejspodnější), jsou tak přeostřené, že po přiblížení vidíte, jak jednotlivé drobnější prvky splývají v jeden. Fotka má sice relativně věrné barvy, ale na první pohled poznáte, že není zrovna dobrá. Při focení krajiny nebo industriálního prostředí se slévají barvy trávy a jemnějších prvků, u fotek osob zase třeba obočí. Tento problém je však většinou kombinací softwaru a hardwaru. Na vině jsou tedy obě strany.

Širokoúhlý objektiv (umístěn na fotomodulu úplně nahoře) za denního světla odpovídá průměru. Pokud si však fotku přiblížíte, uvidíte ten samý probém, jaký má i hlavní fotoaparát. Software fotky přeostří, přičemž čip nemá dostatečné rozlišení, aby jednotlivé drobné prvky na fotografii rozlišil. Výsledkem je opět slévání vlasů, obočí či třeba trávy. Oproti hlavnímu objektivu je ale tento defekt mnohem méně výrazný. Zejména ale proto, že jsou objekty na fotce menší kvůli širokoúhlému záběru. Dalším neduhem jsou deformace. Bohužel, i když v nastavení fotoaparátu zapnete korekci deformace rybího oka, okraje fotek jsou stále zdeformované. Nejsou sice vypouklé, jako rybí oko, ale u okrajů se objekty roztahují. Pokud by tedy u kraje byl vyfocen něčí obličej, cenu za krasavce roku by asi nezískal.

Nakonec jsou zde fotky s využitím zoomu. Ty mi připadají ze všech nejslabší a efekt slévání barev je zde nejvýraznější. Opět si stačí výslednou fotku trochu přiblížit a bude vám připadat, že se díváte na olejomalbu. Pryč jsou všechny detaily, tady už se ztrácí prostě všechno. A to ať už se bavíme o fotkách krajiny nebo portrétu. Teprve až teď, když koukám na fotky na velkém monitoru a píši recenzi, mi dokonce připadá, že mě Xiaomi 11T Pro dost možná trochu podvedlo a fotky nefotilo teleobjektivem, jak jsem se domníval, ale použilo digitální přiblížení na hlavním 108 Mpx čipu. A po ověření zakrytím objektivů to mohu potvrdit. To vysvětluje tu olejomalbu.

Poslední kamerka, která nám chybí je ta přední pro pořizování selfíček, vlogování a videohovory. Její výsledky však opět nejsou ničím hezkým. Fotky za denního světla šumí, barvy jsou trochu vybledlé… Já vlastně ani nevím, jestli je zde něco správně. Posuďte sami, zda jsou to fotky odpovídající zařízení s cenovkou 16 000 Kč. Podle mého tedy ne.

Speciální režimy

Nesmím zapomenout také na některé speciální režimy fotoaparátu. Například režim focení v přímých 108 Mpx. Taková fotka vypadá na první pohled poměrně slušně. Má věrné barvy, vše se zdá být ostré tak akorát. To přeostření, kterým trpí hlavní fotoaparát v 12 Mpx režimu je pryč, což jen dokazuje, že je na vině software, který fotku vyrábí složením několika reálných pixelů do jednoho většího. Právě toto skládání poté přeostření způsobí a fotka není hezká. Toto říkám od samého začátku, kdy začali výrobci pixely slučovat. Bohužel, dělají to v čím dál větším měřítku a je jim to jedno, hlavně že máme zase více megapixelů.

Nicméně, vraťme se zpět ke 108 Mpx režimu focení a výsledné fotce. Protože i když je pryč přeostření, fotka je stále špatná. Proč? Proč bychom vlastně fotili fotku o 108 Mpx? Na billboard přece stačí 16 Mpx s přehledem. Přece abychom z ní mohli udělat kvalitní výřez. No jo, jenže co se stane, když fotku přiblížíme? Olejomalba. Pro jistotu sem pod odstavec hodím kromě originálních fotek i jeden takový výřez (aby to viděl každý a nemusel si fotku stahovat pro plný zoom).

Fotografie v plném rozlišení si můžete prohlédnout ZDE. Náš server bohužel nedovoluje tak velké rozlišení uploadovat.

Dalším speciálním režimem je makro. Zde už je tedy konečně využit třetí objektiv umístěný na zadní straně. Konkrétně se jedná o ten nejmenší objektiv uprostřed fotomodulu. Abych řekl pravdu, makro je asi jediným prvkem fotoaparátu telefonu Xiaomi 11T Pro, který mne potěšil. Ano, ani zde není fotka úplně dobrá, má rozlišení pouhých 5 Mpx a poměrně značně šumí, ale umí krásně vykreslit detaily foceného objektu a bokeh efekt má výrazné kruhové linie, které znají fotografové ze starých a bytelných, často ruských nebo německých manuálních objektivů. I přes jisté nedostatky, snad možná i trochu z lítosti, musím dát makro režimu palec nahoru.

Focení za tmy

Když byly fotky bídné už za dne, za tmy to samozřejmě nemůže být lepší. Naopak. Všechny nedostatky fotoaparátu se ještě umocňují. A nebudu už dál rozlišovat, zda jde o problém softwaru nebo hardwaru. Nedostatky tu prostě jsou, tak je berme jako nedostatky fotoaparátu jako takového. Co se týče jednotlivých objektivů, problémy jsou zde stejné jako jsem popisoval výše.

Fotky z hlavního fotoaparátu jsou přeostřené, po přiblížení se ale detaily slévají v nepěkné celky. Pokud však fotky nebudeme přibližovat, na první pohled by s trochou štěstí snad možná nemusely vypadat úplně nejhůř. Některé fotky jsou tedy ucházející. Ale nesmíte v nich zoomovat.

Fotky z širokoúhlého fotoaparátu jsou hodně rozporuplné. Pokud fotíte široký záběr svého okolí, krajiny, ulice apod., jsou fotky téměř nepoužitelné. Barvy se slévají aniž by bylo nutné vůbec fotky přibližovat a nejsou nijak hezké. Navíc je vidět, že je zde opravdu použit jiný čip, protože barevnost fotek je zcela odlišná. Barvy se zde v noci výrazně vytrácejí. Vše se ale trochu zlepší, když fotíte nějaký blíže umístěný objekt. Pokud objekt nemá příliš mnoho detailů (tedy pokud jím není například člověk, ale něco neživého a jednoduššího), fotka vypadá na první pohled docela slušně. Nejde sice o žádný zázrak, ale na noční fotografii, která není uměleckého charakteru, je výsledek dostačující.

Jak již víme, fotky z teleobjektivu nejsou vyfocené teleobjektivem, ale digitálním výřezem z hlavního 108 Mpx čipu. Takže jde opět o šílenou spatlaninu barev, bez detailů. Opět není třeba ani fotku ani přibližovat, abyste to poznali. Fotka je prostě ošklivá a basta. Kdybyste si její zvětšeninu vytiskli, podepsali a zarámovali, možná byste od přátel dostali pochvalu, že malujete jako Van Gogh. Jako fotka to však nemůže obstát.

Režimy pro focení za tmy

Bez nočního režimu v noci fotit ani nezkoušejte. Výsledkem vám totiž bude něco, co by bylo vlastní telefonům před pěti, šesti lety. Neostrý a špatně probarvený obrázek plný šumu. Množství detailů = 0, množství šumu = ∞. Takže když už ta noční fotka musí být, ten noční režim nevypínejte. Software ho sice zapne sám, automaticky, jakmile pozná, že světelné podmínky už prostě nestačí, ale kdyby vás nedej bože napadlo ho vypnout, nedělejte to…

Samozřejmě jsem vyzkoušel i kreativní režimy dlouhé expozice – malbu světlem a neonové linky. Oba režimy jsou velice podobné a popravdě si vlastně ani nejsem jistý, v čem se mají lišit. Když se ale podíváme na výsledek, uvidíme poměrně solidní fotku. Dokonce fotka vypadá kvalitněji, než všechny fotky s běžným nočním režimem. Není zde žádný šum, nepatrné rozmazání vzdálenějších objektů vypadá přirozeně a ani po přiblížení není vidět nějaké výraznější slévání barev. Jediným výrazným nedostatkem tak je fakt, že fotoaparát doopravdy nedělá to co říká. Zatímco v EXIFu je uvedena expozice dlouhá 67 vteřin, jak je mimochodem funkce také prezentována, ve skutečnosti je výsledkem složení několika desítek fotek s kratším expozičním časem. Výhodou je, že se nepřesvětlují objekty, které se v obraze nehýbou. Nevýhodou je, že na pohybujících se objektech je vidět snímání jednotlivých snímků.

Video

Jeden by si řekl, že když výrobce tolik proklamuje funkce, které hrdě nazývá “CineMagic” a říká, že jde o filmařské funkce, že by to alespoň tady mohlo dopadnout dobře. Vždyť video přece snese více, než fotka. Ano, i ne. Xiaomi 11T Pro nedisponuje optickou stabilizací, takže jediné, co by vás v tuto chvíli mohlo zachránit před roztřesenými záběry je stabilizace digitální. Ta je ovšem velmi nekvalitní a každé sebemenší zatřesení se projeví ošklivým trháním obrazu. Pokud máte pro natáčení dobré světlo, videa, která můžete natáčet až ve 4k při 60 snímcích za sekundu ale jinak vypadají celkem slušně. Pokud tedy použijete gymbal, můžete natočit opravdu působivá videa. S horšícím se světlem se však zhoršuje i výstup. Videa začínají šumět, ostrost se vytrácí. Co se dá dělat. Snad by tu bídu mohly zlepšit funkce CineMagic, které Xiaomi tolik promuje.

V přiložených ukázkách prosím omluvte mé “funění”. Mikrofon telefonu je velice citlivý, což se dozvíte ještě později.

Ukázka nedostatečné stabilizace

Ukázka videa ve zhoršených světelných podmínkách

Ukázka videa ve tmě

Cinemagic funkce

Xiaomi 11T Pro má ve své aplikaci fotoaparátu položku “Filmové efekty“. Jedná se o softwarově vyřešené efekty, které simulují pokročilé kamerové a střihové techniky, k jejichž dosažení potřebujete vždy hromadu zkušeností s natáčením a střihem a často také drahou techniku. Nápad to byl dobrý a přiznám se, že právě tohle bylo důvodem, proč jsem o telefon na recenzi požádal. Zpracování je však trochu kostrbaté.

Asi nejzajímavější je funkce nazvaná “Magické přiblížení“. Ve filmařské branži se efektu říká “Dolly zoom” nebo také “Hitchcockův efekt“. Jedná se o techniku, kdy se kamera vzdaluje od snímaného objektu a zároveň se stejnou rychlostí zoomuje. Výsledkem je objekt, který si zachovává svou velikost a proporce, ale zúžuje (či v opačném postupu rozšiřuje) se pozadí za ním. Xiaomi 11T Pro vás při použití upozorní, že telefon musí být otočen na šířku, a že svůj objekt máte umístit do zobrazeného rámečku. Pak stačí jen spustit spoušť a opatrně kráčet vzad. Když se vše podaří, díky umělé inteligenci získáte opravdu zajímavý snímek.

Bohužel, ačkoli se to zdá jednoduché, opak je pravdou. Aby snímek vypadal k světu, je třeba použít stabilizátor (jelikož optická stabilizace chybí). Pokud ho nepoužijete, v záběru budou jasně zřetelné vaše kroky a kouzlo se vytratí. Často se vám také stane, že vám aplikace uprostřed couvání řekne, že je něco špatně. Například, že jste šli moc rychle, že vám objekt opustil rámeček atp. No, v tu chvíli musíte začít znovu.

Další funkcí, kterou ve filmařině kreativně využijete, je tzv “Pomalá spoušť“. Elektronické závěrce se v podstatě nastaví delší čas pro každý snímek a výsledné video je záměrně trhané. Dovedu si to představit při natáčení videí s hutnou atmosférou. Bohužel, jelikož zde jde opravdu o prodloužení času závěrky, znamená to, že na čip dopadá mnohem více světla. Funkci je tedy možné používat víceméně jen v šeru nebo ve tmě. Za běžného denního světla to v podstatě není možné, protože je výsledek přeexponovaný.

Funkce nazvaná “Zmrazené pozadí” je podle mě tím nejzbytečnějším, co mohlo Xiaomi do telefonu dát. Zaprvé výsledek vypadá divně a nemá nic moc společného s filmařinou. A za druhé to celé tak nějak nefunguje. Abych to vysvětlil – zde má hrát prim opět umělá inteligence. Ale moc inteligentní se mi nezdála. Efektem má být, že pozadí za natáčeným objektem, respektive natáčenou postavou se má jakoby zmrazit v čase a hýbat se má jen ona postava. Umělá inteligence má změny ve případné chybějící části pozadí dopočítat a zalepit, aby to vše působilo věrohodně.

Bohužel, zkoušel jsem tento efekt několikrát, za různých podmínek a v různých prostředích, ale ani jednou se nepovedlo cíle dosáhnout. Efekt funguje opět podobně jako v prvním případě. Na displeji se zobrazí rámeček, do kterého máte umístit snímaný objekt, který má umělá inteligence automaticky rozpoznat. To se v mém případě ale ani jednou nestalo a umělá inteligence prostě nezafungovala. Snímala se vždy celá scéna a k efektu prostě nedošlo. Lépe vám to možná ukáže video níže, které jsem pro jistotu zaznamenal, protože už tehdy jsem věděl, že budu mít problém tento jev popsat.

Dále je tu funkce “Zrychlené nahrávání noční scény“. Jednoduše jde o noční timelapse, který ale znovu využívá delší expozice. Dosahuje se tak efektu rozmazávání světel projíždějících vozidel. Ano, tato funkce je ve výsledku celkem použitelná, nicméně mi nepřipadá tolik zajímavá. Jedná se prostě o timelapse.

Nakonec je zde funkce nazvaná “Paralelní světy“. Ve skutečnosti jde o převrácený odraz horizontální poloviny záběru. Takovéto záběry nemají reálné využití v klasické filmařině. Můžete je použít jako B-roll výplň ve vlogu nebo nějakém cestovním videu, ale není v tom nic extra uměleckého, nevypadá to kdovíjak zajímavě a poměrně špatně se s efektem pracuje, neboť efekt vidíte už při natáčení a našemu mozku to převrácení dělá trošku problém v orientaci. Chce to tedy cvik, aby z toho vylezlo něco zajímavého.

Vlogovací funkce

CineMagic ale není vše, čím Xiaomi 11T Pro zvedá důležitost fotoaparátu. Aplikace totiž dostala i vlogovací funkce. Řekl jsem si tedy, že bych mohl nějaký vlog natočit přímo na telefon. Vlogy natáčím už několik let a vždy jde o nějaké cestování a výlety. A shodou náhod mě jedna cesta napříč celou republikou měla čekat. Povídací části vlogu jsem samozřejmě natáčel jak jinak, než selfie kamerkou. I na té je bohužel vidět problém se špatnou digitální stabilizací obrazu.

Samotné vlogovací funkce jsou vysloveně jako dělané pro tzv. B-rolly – snímky s hudbou na vyplnění mezi důležitými událostmi vlogu. Funkcí, respektive spíš motivů, je k dispozici hned 19. Každý z nich má svůj vlastní mood, efekty, hudbu, color grading. Každý z motivů je rozsekaný na několik segmentů (od 4 po 10), které natáčíte zvlášť. Nemusíte se bát mezi jednotlivými segmenty opustit apku foťáku nebo přepnout na jiný mód. Rozpracovaný motiv se uloží a vy ho můžete po návratu k vlogovacím funkcím vyvolat z kolekcí jediným tlačítkem naproti tlačítku spouště.

Když máte všechny segmenty natočené, Xiaomi 11T Pro vám nabídne si výsledek přehrát. Následně pak můžete video uložit, což zabere pár vteřin. Co mi přijde jako největší nesmysl, je umístění na konec každého celého setu loga “VLOG Mi Design“. Je to věc, kterou budete při tvorbě vlogů vždy odstraňovat, jenže často se ještě trochu překrývá s hudbou, což zamrzí o to více. Já to vyřešil překrýváním vrstev videí, ale je to prostě práce navíc. A ve vlogu přece nechcete mít na konci každé B-roll sekce logo “VLOG Mi Design“.

Nakonec ještě podotknu, že ani s hudbou to nebude slavné. Jak jsem již zmínil, každý motiv má svůj mood a hudbu. V některých případech je fajn, ale spousta motivů je taková utahaná, nudná, pomalá. A některá hudba je dokonce licencovaná! Ano, když jsem svůj vlog nahrál na YouTube, právě v jednom z B-rollů na mě vyskočilo nárokování si autorských práv třetí stranou – hudebním vydavatelstvím.

Jak takový vlog z telefonu Xiaomi 11T Pro s využitím vlogovacích funkcí vypadá se můžete podívat v následujícím videu.

Film

Když už telefon obsahuje “Filmové efekty“, řekl jsem si, že zkusím svolat pár svých přátel a společně natočíme krátký film. Cílem bylo využít co nejvíce efektů k tvorbě filmů určených. Bohužel, při samotné realizaci jsem narazil právě na problémy některých efektů. Nakonec tak byl využit jen jeden efekt, a to “Magické přiblížení“.

Čím jsem ale byl nemile zaskočen nejvíce, byl zvuk videa. Jelikož telefon nemá 3,5 mm jack, kterým bych připojil externí mikrofon s mrtvou kočkou, musel jsem se spolehnout na interní mikrofony. Ty má telefon dva – u každého roštu hlasitého reproduktoru jeden. Mikrofony jsou velice citlivé, což je na jednu stranu dobré, ale má to i své nevýhody. Například stačí, aby foukal jen lehounký vánek a mikrofon máte plný větrných nárazů. Druhý mikrofon by měl tyto nárazy odfiltrovat, od toho je také na jiné straně telefonu. Bohužel, při našem natáčení se tak nestalo. Přemýšlel jsem, zda zvuk nějak opravovat v postprocesu, ale nakonec jsem si řekl, že v rámci ukázky toho, jak telefon natáčí, ho na rozdíl od videa samotného nechám bez větších úprav. Jsem si plně vědom toho, že špatný zvuk zkazí vše ostatní, ale když už k tomuto problému došlo, záměrně jsem ho pro demonstraci nechal být.

Závěr

Co dodat závěrem? Xiaomi 11T Pro mne velice překvapilo v mnoha ohledech. Nabídne skvělou výdrž baterie na jedno nabití, má krásný 120 Hz displej, neskutečný prostorový zvuk a pro většinu uživatelů více než dostatečný výkon. Stále ale nerozumím tomu, proč se Xiaomi rozhodlo udělat z Xiaomi 11T Pro telefon zaměřený na video a přitom mu dát do vínku opravdu dost bídný fotoaparát. Takovýto fotoaparát bych očekával u telefonů za 10 000 Kč, kde je jasné, že na něčem se musí šetřit. Ovšem telefon, který startuje na téměř 16 000 Kč, si zaslouží trochu více. A když už to lépe nejde, tak přece nebudu vyzdvihovat filmařské funkce. Tomuto prostě opravdu nerozumím.

Telefon jako celek ale chválím. Rozhodně se jedná o dobrý telefon, jehož nejlepší vlastnosti však jsou ve skutečnosti jinde, než tvrdí sám výrobce. Znovu a znovu musím vyzdvihnout skvělý zvuk a skvělou výdrž baterie. Telefon pak i hezky vypadá, i když je magnetem na otisky prstů. V každém případě jsem rád, že se mi telefon dostal do rukou, a že jsem ho mohl pár týdnů používat. Pokud bych nyní nutně potřeboval koupit nový telefon, Xiaomi 11T Pro by rozhodně bylo na whitelistu.

Cena a dostupnost

Telefon Xiaomi 11T Pro můžete na našem e-shopu pořídit již od 15 490 Kč za verzi s 8 GB RAM a 128 GB interního úložiště (recenzovaná varianta). Variantu s 8 GB RAM a 256 GB interního úložiště můžete mít za 16 920 Kč. Tu nejvyšší variantu s 12 GB RAM a 256 GB interního úložiště jsme zatím nestihli naskladnit a nacenit. Nicméně v případě zájmu můžete v e-shopu dostupnost poptat individuálně.

Xiaomi 11T Pro máme dostupný ve všech barevných variantách – Celestial Blue, Meteorite Gray (recenzovaná verza) i Moonglow White.