[Recenze] Redmi Note 13 Pro (5G): Cenově dostupný telefon s několika kompromisy

Xiaomi Redmi Note 13 Pro je jedním z pětice modelů uvedených na trh v polovině ledna letošního roku. Svými parametry a nastavenou cenovkou má zaděláno na velký úspěch. Je ale reálná zkušenost stejně příjemná jak naznačují papírové parametry? Dostanete za nízkou cenu opravdu nabušený telefon? Nebo jde jen o hezky vypadající čísla, za kterými se ale skrývají nějaké ty háčky? Telefon jsem měl možnost pár týdnů používat jako svůj primární a tak se s vámi nyní mohu podělit o své zkušenosti a názory. Ve své recenzi se budu snažit telefon hodnotit co nejvíce objektivně. Budu ale přísný, tak jak je v mých recenzích zvykem, a nebudu k telefonu vůbec shovívavý. Jednoduše řečeno, pokud se mi v průběhu testování něco nelíbilo nebo mě naopak něco opravdu nadchlo, nebudu to skrývat a vše se dozvíte. Na druhou stranu vás nebudu zatěžovat zbytečnostmi. Tak pojďme na to.

• Unboxing
• Konstrukce
• Displej
• Fotoaparáty
• Zvuk
• Hardware
  • Benchmarky
  • Konektivita
• Baterie a nabíjení
• Software
• Resumé
• Cena a dostupnost

Unboxing Redmi Note 13 Pro

Konstrukce a design Redmi Note 13 Pro

Pro začátek hned přiznám jeden omyl, kterého jsem se dopustil ve videu s unboxingem. Uvedl jsem v něm, že rám telefonu je hliníkový. Bohužel to není pravda. Jedná se totiž o spíše o imitaci hliníku, která je ale dosti věrná, což mne zmátlo. A snad mi bude omluvou, že nejen mně, ale i mé zahraniční zdroje. Dokonce i obchodní zástupce výrobce tvrdil, že se jedná o hliník, protože výrobce přímo nikde oficiálně zvolený materiál neuvádí. Domníval jsem se tak, že nějakým způsobem vyřešili problém s příjmem signálu, protože v rámu nejsou předěly, jak bývá u hliníkových rámů zvykem. Nicméně, včera večer jsem přímo od výrobce konečně dostal odpověď na svůj dva týdny starý dotaz a dozvěděl jsem se, že má jít o “speciální a výrobcem patentovaný” druh plastu, který má hliník věrně imitovat. Takže jde o plast a tímto se omluvám všem, které jsem svými slovy uvedl v omyl.

Záda telefonu jsou skleněná a lesklá, takže pokud budete telefon používat bez krytu, očekávejte ulpívání nečistot a otisků prstů. Sklo nemá žádnou úpravu a tak na něm zůstane opravdu každý otisk. V černé variantě, kterou jsem měl k dispozici já, je pak každá šmouho vidět obzvláště výrazně. Výrobci se povedlo telefon zpracovat tak, že nemůže zaručit plnou voděodolnost, ale jen dle certifikace IP54.

Co kde najdeme?

Na pravém boku najdeme zamykací tlačítko a kolébku hlasitosti. Tlačítka jsou opět plastová, ale jejich vůle v uložení je minimální. Nijak nechrastí, necvakají, neklinkají se a naopak mají výbornou odezvu na stisk. Horní strana nabídne infračervený port, ruchový mikrofon, výdech hlasitého stereo reproduktoru a nechybí zde ani 3,5mm jack pro připojení sluchátek či externího mikrofonu. Levou stranu nechává výrobce již nějaký čas bez jediného zásahu a na spodku najdeme slot pro dvě SIM karty, hlavní mikrofon pro hovory, datový a nabíjecí konektor USB-C a výdech druhého stereo reproduktoru.

Design jako takový je subjektivní, takže nebudu hodnotit jeho funkčnost. Telefon je hranatý ve stylu například současných iPhonů nebo dalších telefonů, jako je například Nothing Phone apod. Přední i zadní skla jsou tedy rovná. Při používání ale telefon nijak výrazně do rukou neřeže, což se u některých telefonů stává (zejména u těch širších). Ze zad vystupuje v horní levé části čtvercovitý fotomodul, který obsahuje přisvětlovací LEDku a trojici ještě více vystupujících objektivů. K těm ale později.

Displej a vše kolem něj

Redmi Note 13 Pro je vybaven 6,67″ displejem typu AMOLED. Jeho rozlišení je poněkud netypických 1220 x 27112 pixelů a v horní části má prostřel pro selfie kamerku. A přestože telefon patří do kategorie levnějších zařízení, displej je opravdu moc hezký. Jen škoda, že do této levnější třídy ještě stále nedorazila technologie LTPO, díky které umí telefon nastavovat displeji obnovovací frekvenci automaticky podle potřeby. Zde se budeme muset spolehnout na trvalou volbu, a to buď klasických 60 Hz nebo úžasně plynulých 120 Hz. V každém, kvůli nadměrné spotřebě těchto levných AMOLED displejů a vysoké obnovovací frekvenci, tak zde máme funkci Always On dostupnou po dobu pouhých 10 sekund. A to spoustě nevítá zrovna s nadšením.

Když ale vynecháme pevnou obnovovací frekvenci a vysokou spotřebu displeje, zjistíme, že použitý zobrazovač je opravdu parádní. Podpora HDR10+ a Dolby Vision je sice již pár let u modelů Xiaomi v celku běžná, ale zobrazení palety až 68 miliard barev? 100% pokrytí barevného gamutu DCI-P3 je super pro každého fotografa či video makera. A ta svítivost? Pche! Standardní svítivost je sice klasických 500 nitů, ale při nejvyšším jasu dosáhne až na 1200 nitů. A při zobrazení HDR pak v peaku dokonce až 1800 nitů. Jednoduše řečeno, přímé slunce by nemělo dělat žádný problém při prohlížení toho displeje.

Nad displejem, pod displejem, všude něco je

Displej samotný je většinou třeba přikrýt nějakým typem skla. Zde bylo použito odolné sklo od značky Corning – Gorilla Glass Victus. K poničení tohoto skla tedy bude vyžadována už v celku slušná (ne)šikovnost, protože patří mezi ta vůbec nejodolnější skla, která se vůbec dají v telefonech použít. Na samotném skle je pak z výroby ještě nalepena tenká ochranná folie, která má zabránit i těm nejmenším vlasovým škrábancům. Folie je natolik šikovně aplikována, že si ji možná na první pohled vůbec nevšimnete. V mém případě šla folie brzy z displeje dolů, ale to mělo svůj důvod, jak se dozvíte v dalším odstavci. Pokud vy k tomu důvod mít nebudete, doporučuji samozřejmě folii nesloupávat, dokud nebudu poškozená.

Pod displejem se ale také něco nachází a nejde o nic nedůležitého. Najdeme zde totiž optickou čtečku otisků prstů. Rozhodně se nejedná o žádnou pomalou lemru, ale ve srovnání s mým Pixelem 7 Pro není ani kdovíjak rychlá. Během používání jsem ale narazil na zvláštní problém. Od samého začátku testování jsem měl problém s odemykáním právě pomocí otisku. Telefon se dařilo odemknout třeba až na Xtý pokus. Často jsem se dostal až k nutnosti odemknout PINem. Zkoušel jsem otisk prstu znovu naskenovat, přidat sken jako druhý prst, dokonce jsem ho skenoval i potřetí jako další prst. Bohužel se ale nic moc nezměnilo. Odemknout telefon otiskem se mi povedlo třeba v jednom z pěti případů. A to mi přijde trgické. Obrátil jsem se tedy na kolegy s prosbou o pomoc. A ti mě vybídli ke stržené oné ochranné folie, že to prý často pomůže. A víte co? Částečně to opravdu pomohlo.

Vždycky kolmo a po čase i jinak

Jenže problém se čtením optické čtečky prstů se tím nevyřešil zcela. Sice se poměr povedených odemknutí otiskem značně zvýšil, ale ani nyní se nedařilo odemknout vždy a už vůbec ne na první dotyk. Nějakou chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem klíč k používání čtečky objevil. Prst jsem sice vždy naskenoval důkladně a ve všech možných i nemožných polohách, nicméně jsem zjistil, že se odemykání podaří, když prst přiložím na čtečku nikoli bříškem, ale kolmo špičkou. V takovém případě došlo k odemknutí klidně na první dobrou. Chvíli mi trvalo zvyknout si, ale za dva dny jsem se správný pohyb prstu naučil.

 

Jenže pak je tady ta druhá věc, kterou jsem nepochopil. Po čase jsem totiž zjistil, že z ničeho nic telefon začal rozpoznávat můj otisk i v případě, že jsem ho na čtečku položil bříškem. Z ničeho nic se odemykání začalo dařit v drtivé většině případů a vůbec nezáleželo na tom, jak prst na displej položím. Pod jakým úhlem, jak natočený, jakou částí prstu se dotknu. Přiznám se, že tomuto zvláštnímu chování vůbec nerozumím. Pochopil bych to, kdyby došlo k nějakému updatu, který by problém opravil. Jenže nic takového se nestalo. Telefon byl po celou dobu testování zapnutý, aktualizace systému byla provedena ihned po prvním spuštění (ještě před nastavením otisku) a poté se aktualizovaly jen samostatné aplikace. Zkrátka, zřejmě se jednalo o nějaký softwarový problém, který se sám vyřešil. Chci tím říci, že pokud by se vám stalo něco podobného, zkuste jednoduše počkat pár dní.

Fotoaparáty a jejich výtvory

Fotoaparáty jsou pro mnoho uživatelů rozhodujícím parametrem. A to i přesto, že většina uživatelů nemá tušení jak vlastně fotografie vzniká a jaké fyzikální zákony pro její vznik musí být dodrženy. Často pak koupí telefon, který do světa křičí nějakou kruto-přísnou informaci, třeba něco jako “Fotoaparát má neuvěřitelných 200 MPx!!!” a pak sami sebe přesvědčují o tom, že výsledná fotografie je vážně nádherná, přestože se často neblíží ani k průměru. Naštěstí v případě Redmi Note 13 Pro vás mohu uklidnit. Tady vážně nehrozí, že by se výsledek neblížil k průměru. Tady to je zcela přesná definice průměrnosti. A to asi ve všech ohledech.

200 Mpx nade vše nebo zase jen marketing?

Bohužel, i Redmi Note 13 Pro je tak trochu jedním z případů onoho marketingového vykřikování. Má totiž těch neuvěřitelných 200 Mpx. Jenom se tak v duchu ptám… Jak velkou fotku vlastně člověk může potřebovat. Jaký je největší použitelný formát? Třeba na billboard? Podle informací z reklamní agentury, kterou mi Google nabídl jako první, je pro tisk grafiky na billboard potřeba dodat obrázek v rozlišení 12 Mpx. K čemu je tedy těch zbylých 188 Mpx dobrých? Někdo by odpověděl, že to je výhodné kvůli pixel binningu, tedy slučování několika pixelů za účelem vytvoření jednoho většího. Protože jedno z fyzikálních pravidel říká, že čím větší je plocha pixelu, tím více světla na ni dopadne a je tedy potřeba méně digitálního zpracování. Proč tedy výrobce nevyrábí rovnou čipy s menším rozlišení a většími pixely? Důvody tu samozřejmě jsou, ale nemají nic společného s výslednou kvalitou fotografií.

Důvodem je totiž možnost digitálního zoomu bez výrazné ztráty kvality, čímž výrobce nahrazuje teleskopický fotoaparát. Zdůrazňuji ale slovo výrazné, protože tím, že při takovém použití není využito sloučení pixelů a k jisté (ne nevýrazné) degradaci prostě dojde. Také by to částečně mohlo souviset s digitální stabilizací, nicméně ta nepotřebuje tak veliké rozlišení ani v případě 4K rozlišení (4K rozlišení je vlastně jen 9 Mpx), nehledě na to, že objektiv hlavního fotoaparátu disponuje optickou stabilizací. Ale koho to vlastně zajímá, že?

Je k něčemu 200 Mpx fotka použitelná?

Je. Alespoň já jsem jedno využití našel. A to když potřebujete přiblížit něco v dálce a vidět detaily. Například nějaký text. 200 Mpx fotka vám dovolí mnohem větší zoom, přičemž celkem logicky zůstává větší čitelnost. Přesvědčit se můžete na fotkách níže. Obě fotky jsou pořízené ze stejného místa hlavním fotoaparátem. První fotka z leva originál v běžném 12 Mpx režimu. Druhá je výřez její části. Třetí fotka pak je ona 200 Mpx a čtvrtá je její výřez. Rozdíl je vidět na první pohled. A to je asi jediná věc, k čemu je dobrá fotka o rozlišení 200 Mpx.

Jak fotí fotoaparáty Redmi Note 13 Pro??

Začněme tedy s tím 200 Mpx fotoaparátem. Fotky pořízené za opravdu dobrého denního světla jsou vcelku slušné. Když se ale slunce schová, začne kvalita klesat nepříjemně rychle. Na displeji telefonu fotky ještě stále vypadají tak nějak v pohodě, ale jakmile je zobrazíte na monitoru počítače nebo televize, začnete si všímat slévání detailů v kresbě. Na to, že má objektiv světelnost f/1,7 také docela brzy a citelně šumí. Co ale mohu pochválit je relativně věrné podání barev. Jako vždy samozřejmě opět záleží na světelných podmínkách, ale s přihlédnutím k nim se zdá, že jsou barvy jednoduše v pořádku. Nejsou nijak přesaturované, pleťovka je jaká má být, obloha není nepřirozeně modrá. Fotky nejsou ani nějak extrémně přeostřené, což se telefonním fotoaparátům často stává. Některé fotografie sice lehce přeostřené být mohou, zejména pokud fotíte na větší vzdálenost, ale na poměry telefonů je to zkrátka ještě dobré.

Portrétní fotky hlavním objektivem jsou taky celkem ucházející. Před samotným vyfocením sice může mít člověk strach, protože v náhledu se focený objekt od pozadí ořezává opravdu velmi nepřesně, ale následná automatická postprodukce to napraví a i s docela rozčepýřenými vlasy si v mém testu poradila celkem dobře. Řeči o tom, že tyhle portrétní fotky vypadají nepřirozeně si nechám od cesty, protože to se týká obecně všech fotek s takto uměle rozostřeným pozadím.

Šíro téměř k zahození

Širokoúhlý objektiv má 8 Mpx, což by byla stále celkem slušná hodnota, kdyby ovšem v ostatních ohledech nebyl čip tak… Marný?… Jestliže jsem výstup z hlavního fotoaparátu označil za průměrný (což jednoznačně je) na rovinu říkám, že snímky ze širokoúhlého objektivu jsou podprůměrné. Po stranách snímků je vidět výrazná chromatická aberace, ztráta barev, šum a neostrost. Detaily se zde ztrácí ještě více, než v případě hlavního fotoaparátu. Ani nemusíte fotku nijak přibližovat, aby se slévání projevilo. Je vidět ihned.

Další nehezkou vlastností je špatné zpracování efektu rybího oka a deformace svislic. Většina současných telefonů umí tyto jevy softwarově eliminovat, což je i případ telefonu Redmi Note 13 Pro. Jenže je problém, když to software jednou přežene a jindy jakoby nepoužil. Někdy působí objekty na okrajích fotografie zvláštně nepřirozeně, protože se software snaží vše nějak zarovnat a nedělá přitom rozdíl v tom, co je focené a zda je takový zásah žádoucí. Jako například u fotky ze sídliště. Panelový dům naproti je prostě nesmyslně pokřivený, jen aby svislice na okrajích snímku byly co nejsvislejší. A jindy, jako například na fotce oploceného hřiště, nechá svislice kácet jakoby se nechumelilo a je jedno, že objektiv přitom vůbec nemířil vzhůru, kdy takový jev vzniká opravdu běžně. Za mě osobně je tento objektiv použitelný v nouzi, potřebujete-li do fotky prostě dostat více. Ale nikde bych se výsledky nechlubil.

Nezbytečnější fotoaparát

Nejzbytečnějším fotoaparátem současných telefonů bývá 2 Mpx makro snímač. Za prvé ho téměř nikdo nepoužívá, takže je doslova postradatelný. Za druhé je nekvalitní jak opticky, tak čipem. Má nízké rozlišení, světelnost jen f/2,4 a kvůli celkově ne zrovna vábným výsledků ho téměř nikdo nepoužívá. Takže zde máme jakýsi zacyklený paradox. Výrobce nám dává něco nekvalitního, co ve výsledku nikdo nepoužívá, protože to je nekvalitní. A jak moc nekvalitní to je? No dobrá, uznávám, že když nastanou opravdu skvělé světelné podmínky, může i fotografie pořízení tímto snímačem vypadat trochu k světu. Ale pokud byly na světelnost náchylné ostatní snímače, tady to platí dvojnásob. Ba ne, dokonce trojnásob! Pro nízkou světelnost optiky fotky velice šumí, jsou tmavé, rozlišení je mizerné (menší než FullHD, jen 1600 x 1200) a přestože v makro fotografii mají detaily hrát prim, zde jich moc neuvidíte.

A abych jen neremcal, tady máte také pár ukázkových fotek, aby se neřeklo. Jsou mezi nimi i ty “povedenější” i ty “fakt bídné“.

Selfie jako z minulého desetiletí

Já nějak nevím. Mám snad absurdně přehnané požadavky? Kdepak. Jen jsem jako uživatel prostě zvyklý na podstatně lepší výsledky. Selfie kamerka je opět dalším naprosto průměrným fotoaparátem ve výbavě. Skoro by se mi až chtělo napsat podprůměrným, ale zažil jsem horší a věřím, že spoustě uživatelů bude i tohle málo opravdu stačit. Kamerka má 16 Mpx a světelnost f/2,4. To sice zní v celku nadějně, ale skutečnost je jaká je. Barvy jsou docela mimo, fotky zcela postrádají detaily a když telefon nedržíte natažený v ruce, ale využijete časovanou samospoušť a postavíte se dál, ostření je zcela mimo. Jakoby snad fotoaparát dokázal ostřit jen do určité vzdálenosti. Však na přiložených fotkách je to dobře vidět.

Video ale překvapí

Video zvládne telefon Redmi Note 13 Pro natáčet ve 4k, a to při 30 snímcích za sekundu. Pokud se spokojíte s FullHD, tak nabídne nejen 60 snímků za sekundu, ale dokonce i zpomalených 120. Nicméně kvalita videa není ani vzhledem k průměrnosti snímačů vůbec k zahození. Hlavní snímač má optickou i elektronickou stabilizaci, která video za běžné chůze relativně slušně uhladí, byť je znát, že se obě stabilizace společně perou. Za běhu se pak spolu stabilizace perou tak, že výsledek stabilizace je dosti bídný. Pro  širokoúhlý snímač je zde elektronická stabilizace, která je ale sama o sobě poměrně slušná. A výsledek je mnohem lepší, než v případě hlavního snímače. Doporučím tedy při používání hlavního snímače stabilizace vypnout. Výsledek je lepší.

4K video při 30fps:

 

FullHD video při 30 fps:

 

FullHD video při 60 fps:

 

Ukázka stabilizace videa:

 

Všechny fotky a videa si můžete stáhnout v plné kvalitě pod tímto odkazem.

Aplikace nic nového nenese

Aplikace fotoaparátu je něco, co se u většiny telefonů příliš nemění. A ani Redmi Note 13 Pro v tomto ohledu nijak nevybočuje. Budete v ní tedy jako doma. Kromě klasického fotorežimu, video režimu a režimu pro pořizování zmíněných 200 Mpx fotek zde najdete také portrétní režim, noční režim, profesionální režim (v němž můžete nastavit všechny možné parametry, jako čas závěrky, teplotu barev, ISO nebo ostření), režim dlouhé expozice, zpomalení či zrychlení. Aplikace je vcelku rychlá, stejně tak pořizování běžných fotografií. Ty 200 Mpx se samozřejmě ukládají trošku déle, ani to ale není žádná tragédie.

Zvukový projev zn. “standard”

Redmi Note 13 Pro disponuje dvojicí hlasitých reproduktorů, což znamená, že umí podávat stereo výkon. Také disponuje 3,5 mm jack konektorem, díky kterému můžete připojit i drátová sluchátka. Skrze něj pak umí pracovat se zvukem o 24 bitové hloubce při frekvenci 192 kHz, což znamená, že jde o Hi-Res zvuk, tedy o zvuk kvalitní. Hi-Res zvuk ale umí telefon podat i bezdrátově.

A ani samotné reproduktory telefonu nepodávají vůbec špatné výsledky. Jak už je zvykem u miniaturních reproduktorů telefonů, basová složka zvuku je jen velmi slabá, ale zvuk je hezky hlasitý, čistý, bez většího zkreslení zbytečně vytaženými výškami a bez deformací zapříčiňující zvuk “jako z plechovky“. Podporu Dolby Atmos bychom zde sice také našli, ale na rovinu říkám, že rozdíl mezi stereo zvukem a prostorovým Dolby Atmos v podstatě neuslyšíte. Na rozdíl od jiných telefonů, kde mě zvuk doslova uhranul.

Hardware Redmi Note 13 Pro a jeho výkon

A nyní přichází na řadu řeč čísel, výpočtů a časů. Procesorem telefonu Redmi Note 13 Pro se stal Qualcomm SM7435-AB Snapdragon 7s Gen 2 – osmijádrový procesor se čtyřmi výkonnými jádry Cortex-A78 o frekvenci 2,4 GHz a čtyřmi úspornými jádry Cortex-A55 o frekvenci 1,95 GHz. Na telefon za osm tisíc zde tedy byl použit opravdu celkem slušný procesor. Jeho součástí pak je samozřejmě i grafický čip Adreno 710.

Operační paměť můžete volit ve velikostech 8, 12 nebo 16 GB. Interní úložiště pak může mít hodnoty 128, 256 nebo 512 GB. Já měl k dispozici variantu s operační pamětí 12 GB a úložištěm 512 GB. A byť jsem s provozem telefonu vlastně neměl žádný problém, cítil jsem něco, co mě tak trochu brzdilo. Zprvu jsem si nebyl úplně jistý čím to je. Systém telefonu běží krásně plynule. Nezaznamenal jsem snad jediné výrazné zaškobrtnutí. Displej nastavený na 120 Hz to vše ještě umocňuje. Přesto je cítit, že to někde dře. A po chvíli jsem na to přišel. Jde o technologii úložiště. Byla zde totiž použita už poměrně dosti stará a pomalá technologie UFS 2.2. Kdyby jinak telefon neběžel tak plynule, asi bych to ani nepostřehl. Ale když vše běží tak hladce a jen aplikace pracující s objemnějším nebo četnějším obsahem vše zpracovávají nečekaně dlouho, vzniká tím moc zvláštní stav.

Neříkám, že by se telefon nějak zasekával, to ani náhodou. Ale spouštění a práce aplikací s větším obsahem, jako pro mě byly například Audiotéka, YouTube, ale třeba i Mapy.cz se staženými podklady nebo Obchod Play byly prostě citelně línější. A taky jsem si všiml, že aplikace pracující s objemnými daty spotřebovávají mnohem více energie než jiné.

Redmi Note 13 Pro v benchmarcích

Osobně sice výsledky benchmarkových aplikací považuji za nic moc neříkající (důvodů je hned několik), ale spousta uživatelů chce vidět, mezi které telefony výkonnostně zapadne i tento. Takže jsem telefon podrobil trojici nejvyužívanějších benchmarkových aplikací – Antutu, Geekbench 6 a 3D Mark. No a jak telefon dopadl?

Antutu benchmark

Antutu je benchmark, který porovnává výkony různých zařízení, a to zejména výkony jejich procesorů, grafických čipů, paměti a UX. Výsledné skóre pak můžete porovnat s ostatními zařízeními, čímž zjistíte, kam zhruba se testovaný telefon zařadí. A pokud je mezi vypasnými zařízeními telefon, s nímž máte zkušenost, můžete si pak domyslet, jak se asi bude testovaný telefon používat a jak bude fungovat.

Telefon Redmi Note 13 Pro v Antutu benchmarku získal 597 776 bodů celkem. Zbylé výsledky si můžete prohlédnout na přiloženém screenshotu.

• Xiaomi 13 – 1 546 792 bodů
• Xiaomi Pad 6 – 761 653 bodů
• Redmi Note 13 Pro (5G) – 597 776 bodů
• Realme 11 Pro 5G – 579 243 bodů
• Motorola Moto G84 – 442 968 bodů
• Redmi Note 12 5G – 416 433 bodů
• Redmi 13C – 281 060 bodů
• Realme C55 – 279 674 bodů
• Redmi Pad SE – 273 894 bodů
• Redmi 12 – 268 895 bodů
• Redmi 12C – 191 249 bodů

Geekbench 6

Benchmark Geekbench 6 vám prozradí, jaký je samotný výpočetní výkon testovaného zařízení. Test celkem dobře odráží to, jak se testované zařízení chová například při surfování po webu nebo práci s dokumenty. Geekbench umí separátně otestovat zpracování výpočtů jedním nebo více jádry procesoru.

Telefon Redmi Note 13 Pro získal v testu Geekbench skóre 1013 bodů pro výpočty jedním jádrem a skóre 2841 bodů pro výpočty za použití více jader procesoru.

Výsledky testů s jedním jádrem

• Xiaomi 13 – 1 408 bodů
• Xiaomi Pad 6 – 1 320 bodů
• Redmi Note 13 Pro (5G) – 1013 bodů
• Poco X5 Pro 5G – 993 bodů
• Xiaomi 12 – 952 bodů
• Realme 11 Pro 5G – 939 bodů
• Motorola Moto G84 – 902 bodů
• Redmi Note 12 5G – 830 bodů
• Realme C55 – 446 bodů
• Redmi 13C – 438 bodů
• Redmi 12 – 425 bodů
• Redmi Pad SE – 414 bodů

Výsledky testů s více jádry

• Xiaomi 13 – 5 054 bodů
• Xiaomi Pad 6 – 3 461 bodů
• Redmi Note 13 Pro (5G) – 2841 bodů
• Poco X5 Pro 5G – 2 702 bodů
• Xiaomi 12 – 2 413 bodů
• Realme 11 Pro 5G – 2 344 bodů
• Motorola Moto G84 – 2 037 bodů
• Redmi Note 12 5G – 2 026 bodů
• Realme C55 – 1 461 bodů
• Redmi Pad SE – 1 434 bodů
• Redmi 13C – 1 363 bodů
• Redmi 12 – 1 269 bodů

3DMark

Pokud chcete zjistit, jaký výkon nabídne zařízení ve hrách, použijete benchmark 3DMark. Podobně jako samotné hry, totiž i tento benchmark zatěžuje především grafické jádro čipsetu a vypočítává zejména jeho výkon. Test na zařízení spustí vykreslování 3D grafického prostředí, které ze všeho nejvíc připomíná právě samotnou hru. Na pozadí pak test počítá jaký výkon dokáže grafický čip vyvinout při různých grafických nastaveních a snímkovacích frekvencích. Rozdíl mezi samotnými testy Wild Life a Wild Life Extreme je minimální. Výsledky se ale liší, protože Wild Life Extreme je určen pro větší škálu zařízení, což se odráží v lehce odlišném způsobu výpočtu výsledného skóre.

Wild Life Extreme

• Xiaomi 13 – 3 725 bodů
• Xiaomi 12 – 2 265 bodů
• Xiaomi Poco F4 GT 5G – 2 256 bodů
• Realme GT 5G – 1 537 bodů
• Xiaomi Mi 11i – 1 407 bodů
• Xiaomi Pad 6 – 1 310 bodů
• Xiaomi Pad 5 – 963 bodů
• Redmi Note 13 Pro (5G) – 790 bodů
• Xiaomi 12 Lite – 691 bodů
• Poco X5 Pro 5G – 684 bodů
• Samsung Galaxy A52s 5G – 688 bodů
• Samsung Galaxy A33 5G – 624 bodů
• Realme 11 Pro 5G – 619 bodů
• Motorola Moto G84 – 368 bodů
• Infinix Note 12 G96 – 329 bodů
• Xiaomi Redmi Note 11S – 322 bodů
• Realme C55 – 196 bodů
• Redmi 13C – 190 bodů
• Redmi 12 – 189 bodů
• Redmi 12C – 187 bodů
• Redmi 10 – 183 bodů
• Samsung Galaxy A13 A137F – 172 bodů
• Redmi Pad SE – 125 bodů
• Realme 9i – 124 bodů

Wild Life

• Xiaomi 13 – Maxed out!
• Xiaomi 12 – 7 528 bodů
• Realme GT 5G – 5838 bodů
• Xiaomi Mi 11i – 5 838 bodů
• Xiaomi Mi 11 – 5 715 bodů
• Xiaomi Pad 6 – 3 724 bodů
• Xiaomi Pad 5 – 3 373 bodů
• Redmi Note 13 Pro (5G) – 2983 bodů
• Xiaomi 12 Lite – 2 497 bodů
• Poco X5 Pro 5G – 2 486 bodů
• Samsung Galaxy A52s 5G – 2 483 bodů
• Xiaomi 11 Lite 5G NE – 2 479 bodů
• Realme 11 Pro 5G – 2 296 bodů
• Samsung Galaxy A33 5G – 2 251 bodů
• Xiaomi Mi 9 – 2 051 bodů
• Motorola Moto G84 – 1 197 bodů
• Infinix Note 12 G96 – 1 191 bodů
• Xiaomi Mi 11 Lite – 1 121 bodů
• Xiaomi Redmi Note 11S – 1 093 bodů
• Realme C55 – 761 bodů
• Redmi 13C – 747 bodů
• Redmi 12 – 727 bodů
• Redmi 10 – 714 bodů
• Redmi 12C – 710 bodů
• Samsung Galaxy A13 A137F – 682 bodů
• Redmi Pad SE – 588 bodů
• Realme 9i – 449 bodů
• Redmi Note 11 – 442 bodů

Konektivita a další drobný hardware Redmi Note 13 Pro

Nejdůležitějším prvkem konektivity je ten, kterým telefon nabíjíme. V případě Redmi Note 13 Pro jde o konektor USB-C, který sice podporuje i režim OTG (můžete skrze konektor připojit například flash disk nebo čtečku paměťových karet), ale rychlostí jde jen o USB 2.0. Vzhledem k pomalému úložišti ale rychlejší ani není třeba, stejně by to ničemu nepomohlo.

Neméně důležitým prvkem konektivity je připojení k internetu. To zde zajišťuje modul WiFi, podporující standardy 802.11 a/b/g/n/ac a také dual-band (umí pracovat na dvou frekvencích – 2,4 GHz a 5 GHz). Stejný modul pak zajišťuje i provoz Bluetooth 5.2, které podporuje technologii A2DP a je označeno jako LE, což znamená “Low Energy” – nízkou energetickou náročnost.

Pokud jde o zaměření polohy, tak telefon pracuje se všemi dnes standardními polohovacími systémy, tedy GPS, GLONASS, BDS (B1I+B1c), GALILEO i QZSS. Samotné zaměření polohy je velice přesné a rychlé. Respektive, to už je dnes skoro standardem, nicméně jsem v podstatě nezaznamenal problém s naprosto přesným lokalizováním mé polohy. Snad až na případ, kdy jsem se snažil najít správný výjezd z podzemního parkoviště. Ale v takovém případě selže téměř každé zařízení, takže není třeba nijak zoufat.

Redmi Note 13 Pro má také infračervený port, takže telefon můžete využít jako dálkové ovládání nespočtu různé domácí a kancelářské elektroniky. Nechybí mu ani NFC, takže ani bezkontaktní platby mobilem nebudou problém.

Excelentní výdrž a rychlé nabíjení

Redmi Note 13 Pro dostal od výrobce do vínku baterii o kapacitě 5100 mAh. To není málo a já se přiznám, že se mi to moc zalíbilo. Abych vás uvedl do mého prozření, tak vězte, že mým aktuálním primárním telefonem je Google Pixel 7 Pro. Tedy telefon s baterií o kapacitě jen o 100 mAh menší. Ani omylem ale nevydrží tak dlouho, jako Redmi Note 13 Pro. Jsem zvyklý ráno vstát, plně nabitý telefon strčit do kapsy a vyrazit vstříc všednímu dni. Večer se vracím s přibližně 30% baterie. Někdy dokonce musím v podvečer dobíjet, mám-li večerní plán. Dodám ale, že mé používání je trošku specifické – nemám sice příliš vysoký “screen-on time“, ale po dlouhou dobu mívám zapnutý hotspot (hodiny denně, někdy třeba až 8 hodin), na svých cestách používám bezdrátové Android Auto a poslouchám hodiny podcastů a audioknih. Čili drancuji baterii nejvíce se zhasnutým displejem.

Stejný přístup jsem měl i k telefonu Redmi Note 13 Pro během jeho testování. Choval jsem se jednoduše jako obvykle. A první překvapení přišlo, když jsem večer po příchodu z práce zjistil, že telefon má stále 70% baterie. Bylo mi tedy jasné, že zvládne i druhý den. Otázkou ale bylo, zda zvládne ještě i noční směnu. A zvládl! Dokonce ještě přežil dalších několik hodin, kdy jsem si po práci šel schrupnout. Telefon vydržel úctyhodných 52 hodin a 47 minut. A zřejmě by ještě dalších pár hodin vydržel (podle systému až další 3 a půl hodiny bez zapnutí úsporného režimu), ale nechtěl jsem už riskovat, protože mne čekalo celodenní cestování. Můj “screen-on time” dosáhl 7h a 54 minut, než jsem dal telefon nabít.

Ani nabíjení není zlé

Naopak nabíjení 67W adaptérem je vcelku rychlé. Z 1% na plných 100% to nabíječka zvládla za rovných 50 minut. Podle grafu na screenshotu můžeme vidět, že nabíjecí proudy nebyly po celou dobu stejné. Můžete krásně vidět, že po nějakých cca 16 minutách jsem telefonu rozsvítil displej a nabíjení zkontroloval. To je přesně ten moment, kdy nabíjecí proudy na minutku spadly pod 1000 mAh. Poté se nabíjecí proudy a tedy i rychlost nabíjení opět zvedla, nicméně už ne na zcela plný výkon. Posledních 10 minut můžeme pozorovat, jak nabíjecí proudy pomalu klesají společně s tím, jak se stav dobití blíží 100%.

Stárnoucí software

Telefon hned po rozbalení z krabice obsahuje operační systém Android 13 s rozhraním MIUI 14. Je to trochu škoda, protože aktuální Android 14 byl představen již před půl rokem a spousta starších zařízení již na nový Android aktualizaci získala. Výrobce sice oznámil, že zařízení dostane o jednu velkou systémovou aktualizaci více, než je zvykem, nicméně zprvu se zdálo, že tím výrobce míří ke zlepšení své reputace ohledně aktualizací. Jenže ono to tak úplně není pravda. Aktualizace navíc přidal spíše jako kompenzaci toho, že nestihl novou verzi systému uvolnit do uvedení na globální trh, a že přijde relativně brzy. Dostojí tak závazku minimální dvouleté péče, ale vlastně nepřidá nic navíc. Škoda.

Co se týče rozhraní MIUI 14, osobně mi naprosto nevyhovuje. Proto se zdržím nějakého hloupého komentování. Dobře chápu, že jde o subjektivní pocity. Pokud vás zajímá, jaké funkce MIUI 14 má, můžete nahlédnout do série článků Představujeme novinky v MIUI 14 na obrázcích s komentářem. Tam najdete všechny nové zajímavosti. Samotným modelem telefonu se na tom vlastně vůbec nic nemění. A pokud vás zajímá, kdy přijde aktualizace na Android 14 s rozhraním HyperOS, tak řeknu je “nevím“. A neví to nikdo krom výrobce samotného. Jediné, v co můžeme doufat je, že to bude opravdu brzy.

Optimalizace a stav systému Redmi Note 13 Pro

Co se týče odladění systému, tak zde nemám žádné námitky. Jak již zaznělo výše, systém běží krásně plynule a nezaznamenal jsem v podstatě žádné zásadní problémy. Stejně tak je skvěle optimalizovaný co se týče výdrže baterie. Nevím, zda je to u telefonů Xiaomi zvykem. Opravdu je běžně nepoužívám a recenze dělám tak zřídka, že to nedokážu posoudit, ale téměř 53 hodinová výdrž s mým stylem používání, to mne opravdu zaujalo.

Nakonec ale mám přeci jen jednu výtku. A tou je tuna předinstalovaného bloatwaru. 7 předinstalovaných her a dalších 7 předinstalovaných aplikací obchodů a sociálních sítí, je zkrátka hodně. A to nemluvím o tom, jak se některé systémové aplikace chovají zvláštně. Například výzvy k aktualizování aplikací skrze obchod GetApps (který se navíc v šuplíku aplikací jmenuje jinak – App Mall) ve znění “Již 84% procent uživatelů aktualizovalo tyto aplikace! Aktualizujte je také!“, zní naprosto šíleně a zavání to nežádoucí reklamou. Takže v tomto ohledu mne výrobce zklamal na plné čáře. Naštěstí se dá většina z oněch předinstalovaných aplikací odinstalovat. Většina. Ne všechny.

Resumé: Jak hodnotím Redmi Note 13 Pro?

Teď nastal čas, abych telefon zhodnotil jako celek. Jako jeden kus, který leží na pultech obchodů a potřebuje dostat známku z celkového prospěchu. A já musím říci, že to je pro mě docela těžké. Na jednu stranu jde o líbivý telefon s parádním displejem, slušným zvukovým projevem a výkonným hardwarem, který zajišťuje dokonale plynulý chod systému. Také je tu ta parádní výdrž na nabití, kterou zajišťuje tučná baterie a dobře optimalizovaný systém.

Pak jsou zde ale průměrné fotoaparáty. Respektive průměrný hlavní fotoaparát a zřejmě až podprůměrné všechny ostatní. Šíro, makro i selfie kamerka prostě nejsou moc dobré a mají spoustu nedostatků. Stará verze operačního systému až absurdně plná balastu je pak úplný nesmysl, za který bych zodpovědného výrobce nechal hrát předinstalovanou hru “Block Puzzle Guardian” dokud by mu z toho nepraskla cévka. Pomalé úložiště také není nic co by se dalo oslavovat, byť ve výčtu těch ostatních negativ je ten nejmenší problém.

Naštěstí je zde ještě jeden faktor, který to celé může rozhodnout. A tím je cena. Telefon Redmi Note 13 Pro se prodává za cenu okolo 8 500 Kč. A to z něj dělá i přes všechny nedokonalosti dobrou koupi. V této cenové relaci je totiž běžné, že fotoaparáty bývají v lepším případě průměrné. Také je jasné, že zde nebude mít výrobce příliš vysokou marži, takže si zisky dohání bloatwarem. Naopak skvělá výdrž, parádní displej a skvělý výkon jsou doménou spíše dražších telefonů. Takže ať se mi to líbí nebo ne, musím říci, že volba tohoto telefonu nemusí být vůbec špatným krokem. Na bestseller je opravdu zaděláno.

Cena a dostupnost telefonu Redmi Note 13 Pro

Telefon Redmi Note 13 Pro je v našich eshopech dostupný ve třech barevných provedeních, a to světle fialové Aurora Purple, modrozelené Ocean Teal a mnou testované černé Midnight Black. Vybírat můžete také mezi dvěma paměťovými variantami:

• Verze 8/256 GB začíná v českém e-shopu na 8 421 Kč a ve slovenském na 371 €.
• Verze 12/512 GB začíná v českém e-shopu na 9 7900 Kč a ve slovenském na 381 €.